Brünův penis promlouvá: homofobie je aus, píše šéf festivalu Mezipatra

Nový film Sachy Barona Cohena se podle většiny recenzentů trefuje do kultu celebrit a globálně infantilní kultury masových médií. Nejvíc ze všeho ale Brüno demaskuje homofobii, píše Aleš Rumpel. Čtěte názor ředitele queer filmového festivalu Mezipatra, kterého portál iDNES.cz oslovil, aby diskutovaný snímek okomentoval jako zástupce z filmové obce i jako gay.

Češi se s oblibou chápou jako liberální národ a mnoho českých gayů se dušuje, že nezažili diskriminaci. Některé místní mediální reakce na Bruna ovšem ukazují, jak hluboce jsou v nás zakořeněny předsudky. Netřeba připomínat, že kde vládnou předsudky, nedaří se otevřené debatě.

Tereza Spáčilová se ve své recenzi na iDNES.cz ptá, zda Brüno gayům neudělá medvědí službu. Neměl by, ale již teď leccos nasvědčuje, že může. Proč?

Brünovi stačí ulepený televizní humor

Čtěte recenzi iDNES.cz

Brüno, nový projekt komika Sachi Barona Cohena, má jediný cíl: šokovat. Problém je, že když někdo snahu o šok proklamuje předem, dobrovolně se zříká šance na úspěch. Jestli o Brünovi něco platí s jistotou, pak to, že není šokující. Co hůř, často velmi nudí. A navíc to ani není film.

Brüno je prvotřídní přehlídkou největších klišé o gayích. Zejména hojně citované zobrazování sexuálního chování je natolik hyperbolizované, že soudnému divákovi musí logicky dojít, že sleduje parodii na (své) homofobní předsudky, spojené zejména s obavami z análního sexu. Přesto, sama Spáčilová věrna normativnímu pohledu na sexualitu chápe tyto scény pouze jako nevkusné.

Dál zašla Irena Zemanová, vedoucí kulturní rubriky Hospodářských novin. Na svém blogu o Brünovi píše: "…žádná homosexuální praktika pro něj není 'netradiční' nebo 'příliš bizarní'. (o čemž se na plátně diváci, doufejme, že všichni budou starší osmnácti let, budou moci přesvědčit dosyta. Vězte, že uvidíte všechno. Uvidíte i to, co jste vidět nechtěli. Uvidíte i to, o čem jste možná vůbec neměli ponětí, že lze uskutečnit)".

V recenzi pak uvádí, že "explicitní záběry oblíbených homosexuálních praktik hraničí s otevřenou pornografií".

Vskutku, dilda připojená k rotopedu nebo nalévání šampaňského z lahve zaražené hluboko do řitního otvoru lze jen těžko označit za "oblíbené homosexuální praktiky". Recenzentka tak recykluje stereoptyp o gayích coby praktikantech "nechutných úchylek". "My ass is just for shitting", jako by souzněla s burany z finále filmu. Přitom i heterosexuální sex je v Brünovi zobrazen jako extrémní. Copak si všechny heterosexuální ženy vycpávají poprsí silikony a oddávají se hromadnému sexu a sadomasochistickým hrátkám?

Pochopitelně, autor je mrtev, každý film vzniká až v mysli diváka a uvedený příklad naznačuje, že hyperbolizace nemusí fungovat a Brüno může předsudečnému publiku stereotyp posílit. To ovšem podle mého názoru nesnižuje jeho přínos.

Brüno se kromě parodování strachu z jiné než heteronormativní sexuality zaměřuje na mnohé oblasti života, ve kterých jsou gayové (a lesby) diskriminováni (a je škoda, že se na to většina recenzentů nesoustředila).

Každý gay a lesba v životě zažívá situace, kdy musí svou orientaci maskovat, jinak jim hrozí fyzické násilí nebo pohrdání a výsměch. Ve většině zemí světa nemohou stejnopohlavní páry legalizovat své vztahy (a tam, kde můžou, mají menší práva než heterosexuálové), o adopcích dětí (včetně biologických dětí partnera/ky) nemluvě.

Aleš Rumpel

Jako vykroucené buzně (ehm, politicky korektně zřejmě "zženštilý homosexuál", pro ty, co věří na neměnné kategorie muž/žena) je mi osobně sympatické, že homofobii "nakopává prdel" právě vykroucená buzna, protože ty se v mainstreamovém filmu objevují jen v homofobních produkcích.

Americká armáda dlouho zakazovala gayům a lesbám do služby vstupovat, tuto politiku zaměnila za absurdní "don't ask, don't tell" - sexuální orientace se musí tajit. Křesťanské církve hlásají ke gayům a lesbám nenávist, včetně současného papeže, který si loni krajně homofobní projev vystřihl přímo na Vánoce. Většina hvězd Hollywoodu svou sexualitu tají, protože otevření gayové a lesby jednoduše nemají stejné pracovní příležitosti.

Pozoruhodné také je, že Brüno je zřejmě jediný hollywoodský film, kde gay hrdina na konci místo smrti (Zkrocená hora, Milk, Philadelphia...) nalezne happy end ve vztahu.

Jako vykroucené buzně (ehm, politicky korektně zřejmě "zženštilý homosexuál", pro ty, co věří na neměnné kategorie muž/žena) je mi osobně sympatické, že homofobii "nakopává prdel" právě vykroucená buzna, protože ty se v mainstreamovém filmu objevují jen v homofobních produkcích.

Je skvělé, že se po Milkovi letos v kinodistribuci objevil druhý dobrý gay film (oba na Mezipatrech zreprízujeme). Velmi mě ale zarazilo, že nasazení do českých kin podporuje homofobní kampaň. Na webových stránkách www.gaymehosrdce.cz, které Brüna propagují, se v anketě na druhém místě hned za Brünem s 32 065 hlasy umístil Jiří Paroubek. Je zjevné, že pro něj lidé nehlasovali proto, že by si o něm mysleli, že je gay, a chtěli mu vyjádřit podporu. Pro mě jako gaye je to jasný signál, že za svou citovou orientaci si zasloužím pohrdání a výsměch.

Homofobní nenávist se jistě rozpoutá i v diskusi pod tímto článkem, stejně jako pod každým internetovým článkem zmiňujícím homosexualitu. Já čas čtením těch příspěvků ztrácet nebudu. To si radši znovu zajdu na Brüna.