V těžkých podmínkách tam malí vězni operu odehráli více než padesátkrát, než je transporty začaly odvážet do vyhlazovacích táborů. S jedním odjel i Krása, posléze zavražděný v plynové komoře v Osvětimi.
Od druhé poloviny 70. let a zvláště pak od 90. let minulého století se Brundibár začal vracet k divákům v různých zemích. V Madridu zazněl roku 2008 na půdě Univerzity Karla III. Teď Brundibára nastudovalo i madridské Teatro Real (Královské divadlo), které patří ke světovým operním domům. Dosud přitom nebylo obvyklé, aby se komorní dětská opera hrála na velké scéně.
Španělskou verzi připravili s dětským sborem Pequeňos Cantores de la Jorcam, režisérka Susana Gómezová a dirigent Jordi Francés. Premiéra se koná dnes, už během týdne však představení zhlédly školní děti.
Podle uměleckého ředitele Teatro Real Joana Matabosche není zařazení Brundibára do repertoáru náhodné. „Souvisí s celkovou dramaturgií sezony: Parsifal Richarda Wagnera, Brundibár, Mojžíš a Áron od Arnolda Schönberga a Císař z Atlantidy Viktora Ullmanna. Všechna tato díla mají co do činění se středoevropským antisemitismem v době, kdy Evropa rezignovala na svoje kulturní a civilizační hodnoty,“ vysvětluje Matabosch.
Podle něj všechny tyto opery nějakým způsobem odrážejí i touhu po silných lídrech, což dnes začíná být opět aktuální téma v Evropě i USA. „Španělé ho vnímají vzhledem ke zkušenosti s diktátorem Frankem citlivě. Z toho důvodu je pro nás uvedení Brundibára velmi emotivní záležitostí,“ dodává.
Inscenaci doprovází speciální program, který připravilo České centrum v Madridu. Uspořádalo například přednášky Dagmar Lieblové, rodačky z Kutné Hory, která v terezínských představeních zpívala a jako jedna z mála tehdejších aktérů přežila.
Ředitel Českého centra v Madridu Stanislav Škoda upozorňuje také na výstavu kreseb terezínských vězňů z Památníku Terezín v prostorách Teatro Real. „Španělé dějiny holokaustu znají velmi dobře, ale málokdy si je spojují například s krásami Prahy nebo vůbec s Českou republikou,“ dodává.
