Tvůrci slavného obrazu Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém byla před pěti lety věnována velká výstava v Praze, jež se setkala s nadšením veřejnosti. Nynější výstava v Galerii České pojišťovny ve Spálené ulici v Praze je skromnější a potrvá do 31. srpna.
Život jednoho z nejznámějších českých malířů historického žánru připomíná pohádku o tom, jak chudý chlapec ke štěstí přišel. Brožík se narodil do chudé rodiny v roce 1851 na samotě v Třemošné nedaleko Plzně a zemřel jako bohatý a slavný v roce 1901 v Paříži.
V mládí se mu splnil sen, když se dostal na akademii v Praze. Při studiích si vydělával jako malíř ve smíchovské porcelánce. Později přešel na Akademii výtvarných umění v Drážďanech a v Mnichově, až v šestadvaceti letech zamířil do Paříže. V tamním centru uměleckého dění se proslavil rychle, a to i přesto, že do Paříže přijel bez peněz i bez znalostí francouzštiny.
. Sbohem od MuchyZa svůj život si Brožík vysloužil mnoho záslužných řádů, stal se členem české akademie umění a v roce 1896 se jako jediný český malíř stal členem francouzské Akademie umění. Brožík byl nesmírně pracovitý - maloval až dvanáct hodin denně. Vysoké pracovní vypětí však nejspíš urychlilo nástup Meniérovy choroby, která u něj propukla brzy naplno. Když Brožík v roce 1901 v Paříži krátce po svých padesátých narozeninách zemřel, přišli se s ním na hřbitov Montmartre rozloučit starosta města, členové francouzské akademie či třeba Alfons Mucha. |
Dveře do světa umělecké smetánky mu otevřela v roce 1878 účast na pařížském Salonu - slavné výtvarné přehlídce s milionovou návštěvností. Brožíkův obraz Svatební poselství krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. byl obávaným kritikem Paulem Mantzem prohlášen za nejlepší historický obraz salonu.
Dílo oceněné zlatou medailí pro zahraničního umělce koupil pařížský bohatý obchodník Sedelmeyer, který začal s Brožíkem spolupracovat a dopomohl mu k jeho pozdější slávě a úspěchům. S jeho dcerou se později malíř oženil.
Z tchánova podnětu Brožík namaloval obraz Tu felix Austria nube, oslavující rakouského císaře. S dílem uspěl a císař ho povýšil do šlechtického stavu. Brožík se tak rázem stal nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století.
Obrovského úspěchu se mu ovšem dostávalo i doma. V Praze byl přizván k výzdobě Národního divadla a podílel se na výzdobě reprezentačních místností Pražského hradu. Roku 1893 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarného umění v Praze a od té doby žil mezi Prahou a Paříží, kde měl rodinu.
Modernisté považovali Brožíkovu tvorbu za úpadek akademismu, na milost však brali jeho krajiny a žánrové výjevy z venkovského života. Na výstavě si však divák Brožíkův krajinářský talent příliš nevychutná.
Mezi jedenácti olejomalbami je v expozici krajina zastoupena pouze jednou. Nese název Podvečer na pastvě a podle kurátora Pavla Lagnera je navíc její autorství sporné. Brožík v portrétech - na výstavě prezentovaných ve velmi zdobných pozlacených dobových rámech - nezachycoval ani tak psychologickou charakteristiku malovaných osob, spíše divákovi zprostředkovává atmosféru, ve které se pohybovala šlechta 18. století.
Například jeden z velkoformátových obrazů nazvaný Předvedení zpěvačky diváka vtahuje přímo do prostředí francouzského královského dvora. Dobové kostýmy a paruky prozrazují, že by mohlo jít o francouzského krále Ludvíka XV. a jeho milenku Madame de Pompadour. Krále, obklopeného poddanými, je na obraze možné poznat nejen kvůli jeho středovému umístění v celkové kompozici, ale také kvůli červeným podpatkům bot.
