Nadšení fanoušků mírnila jen otázka, v jaké formě se britská rocková legenda, jež musela změnit letní program kvůli zranění Keitha Richardse, předvede.
"Je fajn být tady. Ono je fajn být kdekoliv," utahoval si sám ze sebe vyléčený kytarista.
Kapelu poháněl jedinečnými riffy, sám odzpíval dvě písničky a dal spolu se spoluhráči všem pochybovačům jasně najevo, že Stones stále patří k nejlepším koncertním kapelám na světě.
Parný večer na San Siru začal blokem čtyř hitů od Jumping Jack Flash po Let’s Spend The Night Together, při kterém se kapela zahřívala.
Hlavní pozornost na sebe jako vždy soustředil zpěvák Mick Jagger, který zuřivě tancoval, špulil rty a získával přízeň publika italskými frázemi. Nechyběla samozřejmě gratulace k titulu mistrů světa, která vyvolala nadšený potlesk.
Odkazů na šampionát si dav užil vrchovatě. Kromě sestřihu gólů z finále proti Francii před přídavky se dočkal i dvou hráčů, Marca Materazziho a Alessandra Del Piera, kteří na úplný závěr vybudili dav, aby kapelu za její výkon ocenili fotbalovým chorálem.
Tyto částečně patetické okamžiky – nemluvě o v italštině odzpívané písni As Tears Go By, která však nepůsobila lacině – byly ozdobou výpravné show.
Stones vyšperkovali svůj nápad s malým pódiem, na které tentokrát, na rozdíl od minulého turné, viděli všichni diváci. Kapela se na něm semkla kolem bubeníka Charlieho Wattse a nechala se na čtyři skladby převézt z jednoho konce stadionu na druhý.
Z aktuální desky A Bigger Bang zazněly jen tři písničky, jinak to byl večer plný hitů, završený nesmrtelnou Satisfaction. Kvůli nim a jejich atraktivnímu pódiovému podání zůstávají Rolling Stones přitažliví. Brno může jen litovat, že o koncert Rolling Stones přišlo.
