Režisér nespojil účelově inscenaci s horňáckým folklorem, aby přitáhl diváky na lidovou muziku, i když "svůj kraj" důvěrně zná. Natočil o něm několik dokumentárních snímků.
V samotném představení nejsou jednotlivé, velice výrazné obrazy izolované: propojují je zpěvné vstupy, dění na scéně má pak spád a kontinuitu.
V Rychlíkově pojetí Gazdiny roby nejde jen o tragický příběh, jehož smutní hrdinové si chtěli na "tmářské" době vyvzdorovat své štěstí, ale spíše o otázku, smí-li jednotlivec svévolně překročit zákon obce.
Základ scény tvoří prosvícené pozadí s naznačeným kukuřičným polem. Kroje, včetně oblečení hudců, jsou stylizované do zvláštních, vesměs černobílých kombinací. Někteří muži mají těla "potetovaná" stylizovanými folklorními ornamenty.
Představitelka Evy, subtilní Eva Novotná, propůjčila postavě od počátku zvláštní směs hrdosti a umíněnosti. Vyzařuje z ní nevinnost a čistota ve chvílích štěstí, i když je na scestí. Postavu Samka Jagoše, za něhož se Eva natruc provdala, ztvárnil zlověstně Petr Halberstadt. Z vnitřku jeho domu čiší bezútěšnost už před smrtí jejich dítěte (malá rakev při pohřbu a prázdná postýlka).
Evina osudová láska Mánek Mešjaný, s nímž nakonec uteče do Rakous, je v podání Václava Vašáka, mužem vřelým v slibech a slabým v jejich plnění. Herci ovšem věříme, když nezrale doufá, že přestupem na Evinu luteránskou víru získá právo na rozvod se svou katolickou manželkou Maryšou (Henrieta Hornáčková). Škoda, že polyká věty při vyhroceném sporu s matkou, Mešjanovkou, jíž vtiskla sveřepou podobu Drahomíra Hofmanová.
Přímo za herecký koncert lze označit dialog dvou tchyní z úvodní části, kde Drahomíru Hofmanovou doplňuje Marie Durnová – nepřekonatelná v medové jízlivosti a dokonalá v krajové mluvě.
Pomyslný protipól Rychlíkovy brněnské rekonstrukce představuje při své úspornosti starší Gazdina roba z Divadla Na zábradlí (režie Jiří Pokorný). Obě inscenace jsou při nesporných kvalitách navzájem komplementární, nevylučují se. Obě je dobré vidět.
Hodnocení: 90 %
