Hlavně to ale byla zábavná a chytrá deska, která si uměla utahovat ze světa globálních drbů (Meeting Paris Hilton) nebo třeba z povrchnosti a narcismu tzv. "scene queens“ (Art Bitch). Nic na tom nezmění žádný povýšený rozumbrada hlásající, že veselá deska je zákonitě něco míň než depkoidní deska, protože z hloubi svojí suchoprdské duše nechápe, co to zábava je, nebo byl líný poslechnout si texty. Ale ani CSS určitě netušili, jak moc se trefí do nálady městské mládeže od Tokia po New York, stále otrávenější zahraniční politikou USA a o to odhodlanější se bavit. Druhé album proto byla jasná výzva: dokázat, že Cansei De Ser Sexy nejsou jenom kapela, co byla chvíli in a jejich zpěvačku sbalil kytarista Klaxons.
A šéfik a duchovní otec Adriano Cintra se k tomu postavil čelem. Přestože by si mohl navybírat ty nejfajnovější poskoky, desku opět produkoval sám, akorát že už se nenahrávalo u něj doma, ale v profi studiu. Ten trochu opilý feel baru, kde z jukeboxu vyřvává Nirvana a Sugababes, tam pořád je. Přesto je hlavně z první půli ta nervozita, že když to tentokrát neklapne, vracíme se všichni zase šupem do Brazílie, trochu znát.
CSS se totiž z mejdanové party proměnili v regulérní zaměstnání, což ale ještě neznamená, že by se tím nemohli bavit. A někde kolem How I Became Paranoid se to hlavně zásluhou kousků, které napsal Cintra, skutečně zlomí a až do konce si to píská zvesela. Je téměř jisté, že Donkey není lepší než jeho předchůdce. Přesto je ukázkovým příkladem vyhrané bitvy s vlastními limity.
CSS - Donkey
Subpop
Nej skladby: Jager Yoga, Rat Is Dead (Rage), How I Became Paranoid, I Fly
Hodnocení Filter: 70 %
