Lee pravidla komiksu ctí, pokud nepokládáme za vzpouru, že párkrát zažertuje a že dlouho nepustí na scénu povinnou hollywoodskou trojici, totiž černošského reka, amerického prezidenta a ztepilou blondýnu. Leč na prvé dva časem přece jen dojde, byť kratičce. A tak je tomu v Hulkovi se vším.
Příběh sám je obyčejnou obdobou proměn dr. Jekylla v pana Hydea a zpět, tedy dobra ve zlo prostřednictvím vědeckých pokusů. Čili už pod titulky se odehrává jedna velká vivisekce, až člověk čeká na ujištění, že žádné laboratorní zvířátko při natáčení nedošlo úhony. Nutné dějové vysvětlivky zvládá Lee v úvodu velmi rychle, s chytrými prostřihy, kde nedořečené výjevy dítěte s hračkami a křik jeho rodičů za dveřmi budí předem tíseň. Z klučiny vyroste „magor i mezi vědci“, po otci zdědí nejen badatelskou vášeň, ale i děsivé tajemství zakleté v genech. Brzy se projeví...
V téhle ospalé pasáži, jež připomíná seriál z výzkumného ústavu, příliš nepomáhá ani dramatické dělení plátna na vícero obrazů. S vědátory bývá ve filmu vždycky nuda, příprava na akci se vleče a v milostně-politických prvcích navíc načichla kýčem továrny na sny. Vzpomínky generálské dcerky, hrdinovy vyvolené, proto místo tíživosti dávné tragédie budí nechtěný smích. Hodina uteče - a divák zjistí, že osobitost Anga Leeho zatím hledal marně.
Příjemný vzruch přinese až tajemný stařec se psy - a pak konečně nastane hrdinova proměna, efektní i legrační zároveň. On totiž Hulk vypadá jako zelený King Kong, když vezme dívku do dlaní, a připomíná také animovaného obra Shreka - až na ty mravopočestné trenýrky, které vytrvale nosí. Jen jedinkrát při zpětném přerodu v člověka nechají tvůrci Hulka nahého, avšak nanejvýš cudně. Je zábavné pohrávat si s představou obra-nudisty, jenže komiksy bohužel neznají odstup, tváří se zásadně vážně. Jen vzácně si Lee dovolí slovní humor typu „Neboj se, já nevybuchnu“.
První nádech obraznosti Tygra a draka se zjeví ve scéně, kdy Hulk bojuje v korunách stromů s domácími mazlíčky zmutovanými ve psy baskervillské. Dosud mohl Lee svou fantazii uplatnit jen ve ztvárnění nočních můr hrdinů či barevného biochemického hemžení pod mikroskopy, teprve s armádními manévry v poušti se plně rozevírá jeho vzletná nespoutanost v bezhraničném prostoru. Hulk uhání písečnými přesypy jako Godzilla, vznáší se nad domy, vytřásá osádky tanků jako cínové vojáčky. Tady už se Leeho vklad stává alespoň malým teskným odleskem Tygra a draka: při souboji s vrtulníky v rudých skalách a soutěskách, nad mostem Golden Gate, ve svažitých ulicích San Franciska, ve vesmíru na dotek hvězd... Ano, chápe už divák, pro tyto okamžiky musel Lee Hulka natočit.
Efektní je i střet otce a syna na elektrických křeslech či spíše moderních trůnech: všude kolem tma, jen oni dva v ostrém bodovém světle, jako by se na jevišti hrála antická tragédie o králi a kralevici spojených krví, rozdělených však představou o světovládě. V konečném měření sil se Hulkův rozkošně nevyrovnaný tatík rozpadá jako bábovička - a vůbec nejněžnější vtip zazní v úplném závěru, jenž je průhlednou pozvánkou k druhému dílu. Snad do té doby Hulk pochytí od svých starších bratříčků, zejména od veselého bručouna Shreka, že by se neměl brát natolik vážně.
 Fotografie z filmu Hulk. |
 Fotografie z filmu Hulk. |
 Fotografie z filmu Hulk. |
