Bratři Ebenové (zleva Marek, Kryštof, David)

Bratři Ebenové (zleva Marek, Kryštof, David) | foto: Supraphon

Bratři Ebenové se ohlížejí zpátky ke své folkové minulosti

  • 4
Reedice prvních dvou alb skupiny bratří Ebenů je pro pamětníky příjemnou vzpomínkou, pro nové fanoušky možná trochu překvapením, s jakou hudbou před více než čtvrtstoletím Ebenové začínali.

Debutové album Malé písně do tmy vyšlo poprvé v roce 1984, bratrské trio však působilo už od začátku osmé dekády. V době vydání už byli Bratři Ebenové hvězdami folkových festivalů v čele s Portou - a to i přesto, že jejich hudba tehdejší standardní pojetí folku daleko přesahovala.

Většinu instrumentální složky alba nahráli Kryštof, Marek a David Ebenové sami, jako hosta si přizvali pouze do pár písní Jana Nohu s perkusemi a kontrabasistu Jaromíra Honzáka, dnes velkou českou jazzovou hvězdu, který je jejich průvodcem studii i pódii dodnes.

Omezení, dané triem, je pouze zdánlivé. Ebenové dokázali ze svých výhradně akustických strunných, klávesových, dechových a perkusních nástrojů dostat díky obrovské aranžérské invenci neuvěřitelné spektrum hudebních barev, které se (i v souvislosti s originálními skladatelskými postupy) často blíží až k hranicím soudobé vážné hudby, jejímž výrazným exponentem byl jejich otec Petr Eben.

Bratři Ebenové (zleva Marek, Kryštof, David)Kromě zajímavě vystavěných, často satirických písniček ale dokázali Ebenové dokonale vystřihnout třeba i kdysi slavné Stýskání, tedy v podstatě klasickou "folkárnu", byť ani zdejší vedení partů flétny a klarinetu by nikoho ve své době (a asi ani dnes) nenapadlo.

Přes originální potenciál není v raných písničkách ani náznak jakékoli urputnosti a nuceného pseudointelektualismu: v rámci jedné písně dokázali Ebenové namíchat silné melodie, ohlasy tradičních žánrů i nekonvenční harmonie a aranžmá. Marek Eben ostatně kdysi v prastarém rozhovoru mluvil jako o jedné z inspirací o Franku Zappovi. To se v tehdejším folkově-dogmatickém světě rovnalo pokusu o sebevraždu. Naštěstí nezdařenému.

Méně pelu, více profesionality

Druhé ebenovské album přišlo dlouhých jedenáct let po svém předchůdci. Většinu mezidobí trojice prožila vlastně mimo skupinu: Marek si budoval hereckou kariéru, nejstarší Kryštof se věnoval vědecké práci, nejmladší David se našel v historické hudbě jako vedoucí souboru Schola Gregoriana Pragensis, který založil v roce 1987.

V roce 1995 tak bylo album Tichá domácnost velkým překvapením. A překvapila nejen jeho samotná existence, ale i styl a sound. Nahrávky vznikly v produkci Zdeňka Vřešťála v olomouckém studiu Karla Plíhala.

Na nahrávání se podílela řada hostů: dva duety s Markem Ebenem nazpívala Iva Bittová, softrockový sound některým písním dodala muzikantská trojice z tehdejšího obsazení Mišíkových ETC..., kytarista Pavel Skála, baskytarista Vladimír Guma Kulhánek a bubeník Tomáš Krček.

Bratři Ebenové - foto 3Bratři Ebenové na Tiché domácnosti sice nikterak neslevili z obecné kvality (ostatně, řada zde uvedených písniček byla staršího data vzniku a skupina je hrávala už v 80. letech), některá aranžmá mají blízko ke starší komornější tvorbě (např. O balónu, O zlaté rybce, Voda se neutopí, Koleda).

Ty písně, kterými bratři Ebenové předjali svou následující kariéru, která trvá dodnes a je spojena s "velkou kapelou", však přece jen poněkud ztratily původní pel. Byť možná ve prospěch větší profesionality.