Naším největším přáním je, aby Braníkem opět znělo „Bravo!“ Věta, kterou si soubor Losers Cirque Company vetknul na korouhev k otevření své první domovské scény, zní v dnešní době odvážně, možná až troufale. Ponechme stranou zvěsti, že se Branické divadlo, které si pro svůj záměr vybrali, označuje za prokleté. V posledním desetiletí, kdy se zde střídali nájemci, totiž zůstávalo více zavřené než otevřené. Problémem je především současná nejistota, kdy se každá scéna bojí o své diváky a kdy vlastně nevíme dne ani hodiny, která může podobně jako na jaře veškerý kulturní provoz zastavit.
„Pro kulturu není dobrá doba, ale jde o nové divadlo, což by mohlo zájem diváků probudit,“ uvažuje Petr Horníček, šéf novocirkusového souboru. „Nikdy jsme neměli domovskou scénu, takže se konečně soustředíme do jednoho místa a divákům bude jasné, kde hrajeme. Budeme se snažit, aby vše fungovalo, zájem na tom má i městská část, která je vlastní,“ dodává Horníček. Snem prý je, aby divadlo hrálo i pětadvacet, třicet dní v měsíci.
Novocirkusový soubor okolo Petra Horníčka má totiž s Branickým divadlem velké plány, nechal si od architektonického ateliéru A69 zpracovat projekt, který stávající prostor upraví potřebám nového cirkusu. V plánu je kabaretní sezení i elevace hlediště až k balkonu, díky které vznikne v předsálí prostor třeba na chybějící bar. Nic z toho zatím v Bravu nenajdete, přestavba má začít po této sezoně.
„Pokud budou finance, rádi bychom to udělali přes léto, přestavba zabere až dva měsíce,“ hlásí Horníček. Rekonstrukci by rád částečně hradil z vlastních financí souboru, částečně z další veřejné sbírky a snad i investičního grantu. Interiér divadla se zatím dočkal alespoň výmalby, nových koberců a stolečků na balkoně.
Vedle nového cirkusu má být základním pilířem programu pantomima, Bravo se tak stane domovskou scénou i našeho předního mima Radima Vizváryho. Právě tento krok přitom příjemně souzní s časy, kdy, ač na periferii, bylo Branické divadlo předním kulturním centrem Prahy.
Slavná minulost
S tehdejším Branickým divadlem pantomimy je spojen Jiří Turek, dlouholetý ředitel festivalu Letní Letná. „Zaměřovali jsme se na pantomimu a divadlo. Působila u nás třeba Pražská pětka, tedy Baletní jednotka Křeč či Mimóza, organizovaly se Mim session s Borisem Hybnerem. Celá alternativní scéna se vlastně soustředila v Braníku,“ vzpomíná Turek, který zde ve finále slavné éry působil i jako ředitel. „Fungovali jsme až do roku 1992, kdy divadlo zavřeli a museli jsme ho předat městské části. Několik let pak bylo zavřené a následně se začalo provozovat jako stagiona,“ popisuje Turek.
Klíče od divadla tehdy musel předat ochotníkům, kteří na něj prý měli „morální právo“. „Ochotnický spolek tam dva roky jen tak seděl, teprve pak jej dostala do pronájmu divadelní společnost, začaly se vozit zájezdovky a konečně zase hrát,“ popisuje Turek, který přitom v roce 1992 pomáhal vypracovat projekt, aby Branické divadlo společně s blízkým Studiem Rampa mohlo pokračovat v započaté činnosti. „Nahoře Dobešku zase měli logicky dostat Sklepáci, byla jejich domovskou scénou. Ale paradoxně ani jeden projekt neprošel, někdo to na radnici bojkotoval. Celá Pražská pětka se tak přesunula do nově vzniklé Akropole,“ vzpomíná Turek.
Byli to přitom nejen Sklepáci a Boris Hybner, kdo ze známých tváří okusil zdejší prkna. „Z významných zahraničních souborů zde hostovala například francouzská skupina Les Aviateurs, dále Filarmonica Clown; počátky perestrojky zde ohlašovala obrovská show Karavan Mir ruského souboru Liceději pod vedením Slávy Polunina, spoluorganizovaná členy Divadla na provázku. V revolučních dnech 1989 se lidé a umělci kolem divadla podíleli na protestní stávce a uspořádali několik happeningů,“ uvádí na stránkách Divadla Bravo k historii scény teatroložka Ladislava Petišková. Bolek Polívka zde dále uváděl svého slavného Šaška a královnu či Trosečníka, působilo zde i Mimtrio Michala Nesvadby a Světlany Nálepkové.
Branický fenomén
Na více než deset let branické éry, kdy se v divadle ještě topilo uhlím, tak vzpomíná dnešní ředitel Letní Letné jako na jedno z nejhezčích profesních období. „Je až neuvěřitelné, co všechno se tam odehrávalo. Potkávali se tam všichni, Branické divadlo byl fenomén, který spoustu lidí poznamenal.“
„Rádi bychom na tuto dobu navázali,“ říká nyní Petr Horníček, interiér divadla tak ozdobí dobové plakáty tehdejších představení. Na příští rok se dokonce plánuje setkání umělců a skupin, kteří zde tehdy působili. „Rádi bychom tím oslavili i nedožité osmdesátiny Borise Hybnera a zavzpomínali na slavnou éru,“ prozrazuje Horníček.
Divadlo Bravo! oficiálně otvírá už v neděli 13. září ve dvě odpoledne, kdy zde Losers Cirque Company zdarma předvedou ukázky své činnosti. První premiérou pak budou 25. září Mimjové. „Poprvé jsme udělali představení pro rodiny s dětmi. Mimjové vyprávějí o boji dobra a zla, čtyři bojovníci bojují se zlou královnou a snaží se ji napravit,“ přibližuje Horníček. Představení nabídne propojení pantomimy, akrobacie, hudby a světla. „Celé je inspirováno Asií, jsem zvědav, jak děti zareagují,“ těší se Horníček.