Koncert čtveřice z New Jersey přilákal do Británie prapodivné publikum. Mezi novináři z celé Evropy se proplétali skalní fanoušci v sepraných tričkách s logem kapely, dvoumetrové krasavice na jehlových podpatcích i posluchači věkové kategorie šedesát plus. Právě jim kapela zahrála v jednom z menších sálů O2 areny, kde měl vystupovat Michael Jackson, některé z nových písní alba The Circle, jež se dnes dostává oficiálně na trh.
Ztuhlý ježek
S novinkami na koncertech je to vždy těžké, pokud je nehrajete pro nejvěrnější partu, která hltá každý tón a s otevřenou pusou se okouzleně vlní mimo rytmus. Nejinak tomu bylo i u Bon Jovi. Modrooký frontman, generační sexsymbol, vlastním jménem John Francis Bongiovi, sice skladby poctivě uváděl, ale u zbrusu nové We Weren’t Born To Follow či When We Were Beautiful, jež dala název dokumentu, s nímž kapela vyrazí na turné, nezmohl nic.
Aplaus otřásl londýnským ježkem, kterému se hala ve východní části města podobá, teprve u klasik You Give Love A Bad Name, Wanted Dead Or Alive a It’s My Life. Jenže jim se novinky neblíží a nemůže za to ani fakt, že melodie pohřbil silnější zvuk. Proč se skupina s výdělkem 211 milionů dolarů loni vyhoupla na jedničku v žebříčku nejúspěšnějších turné roku, je zřejmé. I když nezahraje hitovku Keep The Faith, zůstane za hrdiny. Navíc o tom má i skladbu na The Circle – Superman Tonight.
Rockeři a Mozart
S naprosto odlišnou energií přijeli v pátek do Vídně členové Green Day, kteří o den dříve zahajovali ceny MTV. Na elán frontmana Billieho Joea Armstronga, ohňostroje při každé rychlejší skladbě či skvělou práci se světlem v průběhu hraní jsou zvyklí i čeští fanoušci, již kapelu zažili před čtyřmi lety v Praze.
A stále fungují i drobnosti, jimž se zkrátka musí patnáctitisícový dav zasmát. Nejenže se v repertoáru Green Day objeví úryvek z AC/DC, Rolling Stones či The Beatles a citace ze závěrečné písně montypythonského Života Briana, bubeník navíc překoná vlastní rekord ve vyhazování paliček a Armstrong publikum nejprve postříká vodou a poté některé fanoušky obdaruje tak, že po nich střílí trička ze speciální pušky.
Jako obvykle dal prostor třem náhodně vybraným fanouškům zahrát si jednu skladbu před skákajícím sálem, aby se o dvacet minut později proměnil v beránka a akusticky odehrál Wake Me Up When September Ends. A co je nejvíc: z celé show je cítit primární chuť bavit se hudbou.
Náboj, jaký má Armstrong, je skutečně neodolatelný. Jak při zběsilém pobíhání po pódiu, tak při dirigování Allegra z Mozartovy Malé noční hudby. Škoda, že se nebyl podívat Mirek Dušín z Bon Jovi, když o sobě tak rád tvrdí, že je nejlepší na světě.
Hodnocení iDNES.czBon Jovi: 60 % Green Day: 90 % |
