RECENZE: Bon Jovi ztratili svou tvář, osobitost i hity

Rychlé písničky nefungují, pomalé se utápějí v jalovém sentimentu. Skupinový duch je ten tam, zbylo kapelníkovo ego. Tak v roce 2020 zní někdejší továrna na popmetalové hity Bon Jovi.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta 21 Savage

Sledovat interpreta Bon Jovi

Při pohledu na obal alba Bon Jovi 2020 si můžeme právem položit otázku, nakolik jsou Bon Jovi v roce 2020 skutečnou kapelou a nakolik principál Jon Bon Jovi pojal celý projekt už kompletně jako sólový a zbytek skupiny odsunul do role statistů, kteří odehrají, co je třeba, ale na výslednou podobu víceméně nemají vliv. Vzhledem k tomu, že album, až na dvě výjimky, složil Jon Bon Jovi, bude zřejmě správně spíše druhá varianta.

Definitivní odpověď nabídne poslech desky. Od prvních tónů úvodní Limitless je jasné, že tohle je čirá rutina a ne skupinová práce. Bylo by samozřejmě pošetilé čekat stadionové velepompézní hymny jako v dobách alb Slippery When Wet nebo New Jersey, ale že se současní Bon Jovi v rámci postupného výrazného zcivilnění svého zvuku nedokopou ani k tak silným písničkám, jaké se jim podařily naskládat na desku Keep The Faith, je na pováženou.

I když, v této souvislosti bych rád připomněl citát: „Když naházíte na zeď dostatečné množství sr..ek, můžete si být jistí, že na ní nějaké ulpí. A my na to vždy jdeme s lopatou.“ Takto prosím sám pan Jon Bon Jovi svého času popsal skladatelský proces „své“ skupiny.

Tedy až tak hrozně to na Bon Jovi 2020 nezapáchá, ale důvodů k jásotu ani ke spokojenému pobrukování a pokyvování hlavou do rytmu zde není. Zmíněný otevírák Limitless je celkem tuctová poprocková písnička, Do What You Can je opět jen standardně odvedené řemeslo, cloumající osrdím asi jako pohled na fotky z dovolené manželského páru ze sousedství, s nímž občas ze zdvořilosti hrajete kanastu, když večer prší a všechny hospody jsou zavřené.

Balada American Reckoning, v níž Bon Jovi reagují na události spojené s úmrtím George Floyda, je trapným pokusem o Bruce Springsteena. K němu má ovšem pan zpěvák velmi daleko – schází mu prožitek, onen mezi zuby drcený štěrk a prach nekonečných amerických dálnic. Tohle je příliš salonní, hezounké, jalové. Časy balad Always, Wanted Dead Or Alive nebo Bed Of Roses už jsou zkrátka nenávratně pryč a nabízí se otázka, co z Bon Jovi v roce 2020 vlastně stojí za poslech a zvýšenou pozornost. Není toho moc.

2020

30 %

Bon Jovi

V pomalých písničkách, které na albu převažují, je to bída s nouzí. Rychlejší mlátí prázdnou slámu a snaží se vyrýžovat zlato tam, kde není ani bláto. Songy jako Beautiful Drug zapomenete po prvním poslechu, není jediný důvod se k nim vracet.

Rád bych napsal, že za současný mizerný stav kapely může do značné míry absence kytaristy a skladatele Richieho Sambory, ale ani s ním v sestavě to na novějších albech nebyla žádná sláva. Novinka je ale vyloženě z povinnosti splácané cosi, k čemu se nikdo neobtěžoval ani vymyslet titul.

Prostě Bon Jovi v roce 2020 vydali „nějakou“ desku, ještě žijí, a až budou lepší časy, budou mít záminku vydat se na turné, kde stejně budou muset hrát You Give Love A Bad Name, Livin’ On A Prayer, Bad Medicine nebo It’s My Life.

Tedy skutečné hity, kterých mají v repertoáru z minula naštěstí docela dost. Letos bohužel nepřišli ani s jediným.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta 21 Savage

Sledovat interpreta Bon Jovi