U diváků však vyvolaly upoutávky se zamlženými postavami nahých žen a voyeurskými scénami rozporuplné reakce.
Režisér filmu Dibakar Banerdží uvedl, že Love Sex aur Dhokha pojednává více o změně tradičního chování než o sexu. Snímek prý poukazuje na nedostatek soukromí v moderním světě, kde je možné intimní chvíle natočit dokonce už i na mobily. (trailer zde)
"Moje kamera natočila příběh, který se před ní sám odvíjel. Dříve se sex odehrával za zavřenými dveřmi, nyní je to jinak," konstatoval Banerdží.
Ještě před deseti lety, když se na plátně schylovalo k polibku nesmělé dvojice, tak záběr kamery cudně popojel na dvě květiny zapletené do sebe nebo na ptáčky probírající si něžně peříčka. Indické publikum z toho pochopilo, že mezi oběma aktéry došlo k milostnému splynutí.
V tomto smyslu Banerdžího film přispěl k položení základů nového typu filmů. Režisér navíc při natáčení použil dosti netypické druhové spektrum kamer - od špionážních a domácích videokamer až k bezpečnostním kamerám ze supermarketů či přístrojům pro snímání pod vodní hladinou.
Dílo si vysloužilo převážně příznivé kritiky a je srovnáváno s takovými hollywoodským trháky, jako jsou horory Paranormal Activity (2009) či Záhada Blair Witch (1999).
Může to však trvat docela dlouho, než se k tématu sexu změní i přístup indické veřejnosti. Když například Banerdží vyprávěl o tomto projektu své matce, nezopakovala prý ani jméno jeho filmu, protože odmítla vyslovit slovo sex.
