Herec Miroslav Šimůnek hraje kromě nováckého seriálu Ulice i novém filmu Tristan a Isolda. | foto: TV Nova

Bojovník Šimůnek: Čekal jsem jen na útok

Příští týden do kin zamíří snímek Tristan a Isolda. Malou roli v něm dostal i herec Miroslav Šimůnek, kterého diváci znají ze seriálu Ulice.

Jaká byla vaše role?
Má role skýtala dvě věty a šest záběrů. Nebylo tedy nijak možné si postavu herecky zcharakterizovat, rozvrhnout do určitých barev a vykreslení v podobě zvratu emocí, jakéhokoliv prožitku. Jednalo se o scénu přípravy na nečekaný útok protivníka, tudíž jediná a základní emoce byla bojovná se zbraní v ruce.

Jak vzpomínáte na natáčení?
Byl to můj první americko-anglicky film. Zhruba jsem jen odhadoval jak natáčení bude probíhat. Byl jsem víc než mile překvapen. Servis, kterého se nám dostalo, odpovídal zázemí zahraničních hvězd. Chcete-li aby Vám kdokoliv odvedl dobrou práci s maximálním nasazením, dejte mu podmínky. I když jsem točil pouze pět dní, díky skvělému kolektivu lidí vzpomínám na natáčení velmi rád. S nostalgii a úsměvem.

Jak se Vám spolupracovalo se zahraničním štábem ?
Štáb byl anglicko-česky. Češi jsou známi svou profesionalitou a smyslem pro naprosté nasazení. Samozřejmě výše honoráře tomu plně odpovídá. Nikdy jsem se nesetkal se zaváháním nebo nevědomostí. Tomu odpovídají samozřejmě kvalitní přípravy dopředu.

Byla ta práce hodně odlišná než s českými filmaři?
Neřekl bych, že práce je výrazně odlišná. Odlišil bych ji hlavně postojem a nasazením. Ihned po natočení scény se bez přestávky vrhnou na další scénu. Tu celou vyzkouší, cely štáb se na ni jde podívat, rozeberou se záběry a teprve pak se jdou na scénu připravovat. Po natočení záběru mají herci jen výjimečně a individuální možnost se na něj podívat. Točí se hned dál. V Čechách se záběr nazkouší, natočí se a herci se mají možnost podívat, jak funguje. Pak teprve se natočí záběr "ostrý". Každý systém má svoje výhody.

Jaká byla spolupráce s režisérem Kevinem Reynoldsem a jaký byl jeho styl práce?
Když jsem vešel na plac, pobíhal tam na první pohled sympatický človíček a všechno sám organizoval. Nabyl jsem dojmu, že se jedna o asistenta režisér Kevina. Do naprostých detailu vše upravil, urovnal, sestavil. Zdvihal těžký nábytek, sháněl rekvizity, sám dolaďoval drobnosti scény. Překypoval energii. Dělal vše se zjevným zaujetím. Říkal jsem si, jak dlouho se na tohle všechno, co dělá bez mrknutí oka musel připravovat. S ohledem na to, že se jednalo pouze o jednu scénu filmu, pár dní v tříměsíčním plánu natáčení, vypadalo to na roky práce. Z téhle silné osobnosti s neomylným a nezničitelným šarmem se vyklubal sám Kevin Reynolds. Upřímně řečeno, dal mi takový pocit jistoty a důvěry, jaký jsem do té doby při natáčení neměl. Několikrát jsme spolu mluvili nejen o práci. Mohl jsem se na něj plně spolehnout nejen pracovně, ale i lidsky. Málokdo mi tolik sedl, jak se říká. Nesmírně si ho vážím.

Na co během natáčení rozhodně nezapomenete ?
Právě na spolupráci s ním.

Čím si myslíte, že film diváky zaujme?
Resumé filmu jsem ještě neviděl. Nemohu tedy zhodnotit. Ale z četných a velmi kladných reakcí ze Spojených státu jsem přesvědčen, že stojí rozhodně za to.