Klicperovo divadlo uvedlo tragédii mouřenína benátského v rámci dramaturgického cyklu Bůh ochraňuj Williama Shakespeara v režii Vladimíra Morávka. Morávkovi velká dramata svědčí - dovede jim dát patřičnou vážnost, tragiku, ale i nový provokativní obsah. Libuje si rovněž ve vynalézání humorných souvislostí - rozkošné jsou například němé výstupy Emílie, která novomanželům chystá hnízdečko lásky, natřásá polštáře a nosí cukrátka.
Othello v Klicperově divadle je tragický i směšný. Hned na úvod je jasné, že se ocitáme v nepřátelském světě bez řádu, vzadu na scéně se hroutí jakési budovy, před nimi stojí postavy a strnule odříkávají repliky. Morávek figury důsledně drží od ponoru do psychologie. Živelným prvkem je odvázaný moderátor, který zásobuje (televizní) diváky zprávami o rostoucím válečném konfliktu mezi Turky a Benátskou republikou: do koncepce vstoupilo ještě žhavé irácké téma. V prvním dějství se tento krok jeví bezmála samoúčelně, ale Morávek jej vtipem dotáhne. Zde je na místě poučení, že ani v divadle se nevyplácí utíkat před posledním spadnutím opony. Nejen filmaři mohou odměnit diváky bonusem "po závěrečných titulcích".
Druhá část se do hloubky soustředí na soukromé drama postav, na Othellův, Desdemonin a Jagův svět. Scéna uzavírá herce v pokoji vytapetovaném obřím čárovým kódem, ocitají se v mikrosvětě lži a přemíry slov. Othello Martina Pechláta vykročil ze škatulky zuřivce natřeného načerno. Herec, skoro árijský plavý typ, rovný jak prkno, působí v černé generálské uniformě a čepici hrozivě. Žárlivost je v jeho případě šílenstvím, které znenadání propuká a dere se ven přes strnulou masku. Zajímavější z dvojice je však Desdemona Kateřiny Holánové: ztělesněná něžná oddanost a přitom obrovská vnitřní síla. Zná dobře Othellovy chyby, přesto chce za jeho úctu a lásku bojovat. Jago Ondřeje Malého ztratil schopnost úsudku, jeho nenávist je čirá a nemotivovaná: také on má v sobě skrytou, ale ještě urputnější zuřivost. V závěru Jago triumfuje i přesto, že jeho pikle byly odhaleny.
Divadlo na Vinohradech nabízí hlavně podívanou na bohaté historizující kostýmy, efektní patrovou, byť pro herce trochu nešikovnou scénu ve stylu renesančních arkád. Režisér Novák však tragédii nikam neposouvá. Sledujeme žárlivce a jeho nešťastnou, přesto statečnou ženu a jednoho mimořádně ohavného intrikána, démonického Jaga v podání Vladimíra Dlouhého. Nejlépe vychází Desdemona Barbory Munzarové coby živočišná a sebevědomá žena. Zde je možné najít jediný styčný bod s Morávkovou inscenací - Desdemonu režiséři nevidí jako oběť, ale jako bojovnici. Skopalův důkladně načerněný Othello vyjadřuje svou kulturní odlišnost od "bílé" benátské společnosti zejména prudkými, až komickými animálními projevy, výkřiky či třasem těla.
Alespoň že šermíři na jevišti provádějí roztodivné kousky se zbraněmi - to je však na ambiciózní inscenaci, která chce vytvořit paralelu mezi tehdejšími Benátkami a současností, málo.
William Shakespeare: Othello
| Klicperovo divadlo | Divadlo na Vinohradech | |||
| Překlad: | Martin Hilský | Martin Hilský | ||
| Režie: | Vladimír Morávek | Jan Novák | ||
| Scéna: | Martin Chocholoušek | Ivo Žídek j.h. | ||
| Kostýmy: | Petra Goldflamová-Štětinová | Josef Jelínek j.h. | ||
| Hudba: | Michal Pavlíček | Zdeněl Pololáník | ||
| Hrají: | Martin Pechlát Kateřina Holánová/Eliška Boušková Hynek Pech Petr Jeništa Andrea Marečková |
Svatopluk Skopal Barbora Munzarová Vladimír Dlouhý Marta Vančurová Jan Šťastný | ||
 Fotografie ze hry Othello a Desdemona v Klicperově divadle v Hradci Králové. |
