Podobně jako Světlé zítřky vychází i tento film z románové předlohy. Jejím autorem je William Trevor a příběh dívenky, jež se vydá hledat svého nestálého přítele, je situován do průmyslových čtvrtí Birminghamu. Něžnou a bezbrannou Felicii hraje mimořádně talentovaná Elaine Cassidyová, avšak největším zážitkem je výkon Boba Hoskinse v roli jejího zachránce a potenciálního vraha. Nemá-li tedy Atom Egoyan po dvou předchozích pokusech (Exotica a Světlé zítřky) ani tentokrát na dosah Zlatou palmu, cena za mužský herecký výkon možná jeho film nemine.
Na stejnou cenu v ženské kategorii by měla právo Španělka Marisa Paredesová, jež se objevila v letošní soutěži dokonce už dvakrát. Jednak v Almodóvarově filmu Všechno o mé matce, dosud největším favoritu na výhru, jednak v díle Žádné dopisy pro plukovníka, které natočil Mexičan Arturo Ripstein s velkou pietou vůči předloze Gabriela Garcii Márqueze. Dalším autorem, jemuž soutěž vzdala poctu, byl Marcel Proust ve filmu Raoula Ruize Čas znovu nalezený. Jestliže oba tyto "literární" filmy jsou spíše kultivovanými ukázkami režijní profese než novým vkladem autorské osobitosti tvůrců, originalitou dovedenou až do extrému naopak hřeší nováček soutěže Francouz Bruno Dumont. Ústřední postavou jeho filmu Lidství je venkovský policista, pátrající po pachateli odporného násilného činu. Divák ovšem záhy pochopí, že kriminální zápletka je pouhou záminkou. Sleduje pozvolné uplývání času v létem rozpáleném městečku a poslouchá nicotné konverzace postav, prokládané na jedné straně naturalistickými výjevy až odpuzujících kopulací, na druhé straně průhledy do sociálního zázemí místní továrny. Dumontův film strhuje i popouzí nejen pomalostí a napůl amatérskými výkony neškolených představitelů, ale i zvláštním, nepříliš srozumitelným mysticismem - nicméně domácí kritika jej nepochybně bude zuřivě hájit.
Na stejnou cenu v ženské kategorii by měla právo Španělka Marisa Paredesová, jež se objevila v letošní soutěži dokonce už dvakrát. Jednak v Almodóvarově filmu Všechno o mé matce, dosud největším favoritu na výhru, jednak v díle Žádné dopisy pro plukovníka, které natočil Mexičan Arturo Ripstein s velkou pietou vůči předloze Gabriela Garcii Márqueze. Dalším autorem, jemuž soutěž vzdala poctu, byl Marcel Proust ve filmu Raoula Ruize Čas znovu nalezený. Jestliže oba tyto "literární" filmy jsou spíše kultivovanými ukázkami režijní profese než novým vkladem autorské osobitosti tvůrců, originalitou dovedenou až do extrému naopak hřeší nováček soutěže Francouz Bruno Dumont. Ústřední postavou jeho filmu Lidství je venkovský policista, pátrající po pachateli odporného násilného činu. Divák ovšem záhy pochopí, že kriminální zápletka je pouhou záminkou. Sleduje pozvolné uplývání času v létem rozpáleném městečku a poslouchá nicotné konverzace postav, prokládané na jedné straně naturalistickými výjevy až odpuzujících kopulací, na druhé straně průhledy do sociálního zázemí místní továrny. Dumontův film strhuje i popouzí nejen pomalostí a napůl amatérskými výkony neškolených představitelů, ale i zvláštním, nepříliš srozumitelným mysticismem - nicméně domácí kritika jej nepochybně bude zuřivě hájit.
