V březnu 1950 bylo jedenáct hráčů vítězného týmu zatčeno a ve vykonstruovaném procesu odsouzeno k mnohaletým trestům. Bohumil Modrý dostal patnáct let. Právě Modrý, jeden z nejlepších světových gólmanů té doby, se stal protagonistou knihy, kterou rakouský autor Josef Haslinger nazval Jáchymov a za niž dostal německé ocenění Rheingau Literatur Preis. Kombinace románu a dokumentu neoslňuje formálními výboji, ostatně ten otřesný příběh by je nesnesl. Ale je to neuvěřitelně silné a děsivé čtení.
Bohumil Modrý
V Jáchymově se náhodně setká fiktivní rakouský nakladatel Anselm Findeisen trpící Bechtěrevovou nemocí se šedovlasou tanečnicí. Je jí Blanka Modrá, brankářova dcera. Anselm ji přesvědčí, aby mu sepsala tragickou otcovu historii - dokumentární pasáže Jáchymova založil Haslinger na materiálech, které mu Modrá poskytla.
A čte: o dívence, jež zbožňovala tatínka, o utrpení a ponižování, které brankář prožíval při těžbě uranu v Jáchymově, o jeho umírání pár let po propuštění. O komunistické zvůli, před kterou slavné sportovce neuchránila ani skutečnost, že naučili hrát hokej Sověty. (Mnohem později, v 70. letech, se sovětský trenér Tarasov jako jeden z mála chová k Modrého vdově slušně.)
Historie osudem prokletého mužstva, které získalo zlato i o dva roky dříve a jehož část zahynula při leteckém neštěstí, je známá. To, jak ji v Jáchymově pojímá rakouský autor, jak hluboký cit pro osud hokejistů v drtivých 50. letech projevil, si od českého čtenáře zaslouží uznání a obdiv.
Za pár dní začne opět hokejové mistrovství světa. Ať naši reprezentanti dopadnou jakkoliv, jednu jistotu mají: neskončí na uranu.
Hodnocení MF DNES: 80 %
