Proč jste k uspořádání výstavy vybrala právě tento termín? Je to náhoda nebo v sobě datum skrývá nějakou symboliku?
Datum vychází hlavně z toho, jaké jsou termíny v galeriích a zámek v Roztokách nám nabídl právě toto datum. Nicméně shodou okolností v době, kdy výstava probíhá, je i výročí tatínkova úmrtí, protože on zemřel 17. srpna před čtyřmi lety.
Podle čeho jste vybírala obrazy? Jde o vaše oblíbená plátna?
Výběr se vždy částečně řídí prostorami galerie. Záleží na tom, jaká galerie je, zda unese větší formáty a tak. Někdy výstavy ladím i barevně. Tady jsem zkusila jinou metodu, tedy více různorodosti. Jsou tu všechny různé barevné škály, je to tedy vlastně takový průřez tatínkovou tvorbou. Na každou výstavu se také snažím dát obrazy, které jinde nebyly k vidění. Je to dáno tím, že tatínek má okruh přátel, známých a příbuzných, kteří vlastně chodí na všechny vernisáže, a tak se snažím, aby se jim obrazy neokoukaly, a proto zařazuji plátna, která ještě nikde jinde nebyla.
Když vzpomínáte na Jaroslava Papouška jako na otce, co se vám vybaví?
No, to je těžká otázka. On byl hrozně fajn, hrozně prima, takže já jsem ho opravdu milovala. Možná jako první věc se mi ale vybaví, že byl hrozně pracovitý a byla bych ráda, kdybych tuto vlastnost bývala podědila víc, protože on od rána do večera buď maloval, nebo psal či točil.
Jaké to tedy bylo vyrůstat v prostředí, kde se slovo film a výtvarné umění skloňovalo ve všech pádech?
Tatínek byl zvláštní. On nežil takový ten klasický život bohéma, takže se u nás do noci nestřídali přátelé, jak to bývá u lidí od kumštu. Mě připadalo, že se vlastně živí jako kdokoli jiný a nebrala jsem to jako něco výjimečného.
Padlo jablko daleko od stromu? Čím se vlastně živí dcera Jaroslava Papouška?
Vystudovala jsem češtinu a angličtinu, takže učím a překládám. Obrazy a malování mám, myslím, v oku, ale ne v ruce. Samozřejmě jsem malovala povinně na základní škole, ale od té doby vím, že je lepší, když se na obrazy dívám, než abych se je pokoušela malovat.
V dobách, kdy váš otec spolupracoval na řadě filmů s Milošem Formanem, mezi nimi také vzniklo přátelství a obě rodiny se sblížily. Kamarádila jste se s Formanovými kluky?
Já jsem se s nimi neznala, protože oni byli o moc starší. Pak Miloš Forman emigroval.
Takže vlastně na Miloše Formana žádné vzpomínky nemáte.
Vlastně ne. Jen jednu. Když Forman natočil Amadea, tak jsme měli doma takové malé soukromé promítání, a když film skončil, tak jsem se rozplakala a pamatuji se, jak mě pan Forman utěšoval.
V trilogii o Homolkových hráli oba synové Miloše Formana, netoužila jste také stát před kamerou?
Já jsem hrála. Dokonce právě v jedněch Homolcích dítě v kočárku, což si pochopitelně nepamatuji. Ale pak jsem hrála v Ženě pro tři muže takovou malou holčičku. Ten film hrozně brzy stáhli, protože v něm hrála Lenka Kořínková, která emigrovala. A nakonec jsem hrála ve filmu Konečně si rozumíme také takové děvčátko. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych se měla herectvím živit.
Našel tatínek inspiraci k filmům o Homolkových přímo u vás v rodině?
To by vám možná lépe řekla maminka. Tatínek vždycky říkal, že ho inspirovaly maminčiny rodiče, s čímž ona tedy nesouhlasí a nelíbí se jí to.
Konzultoval tatínek někdy podobu filmů s rodinou?
Filmy ani tak ne, výraznější to bylo u obrazů. Tatínek maloval třeba celý den, a jak se nehnul od obrazu, tak ztratil vlastně odstup a pak se nás ptal, jestli má něco přidat a podobně. Nedodělal v podstatě obraz, aniž by se nás nezeptal, jestli už je plátno skutečně hotové.
Který film a který otcův obraz byste postavila v pomyslném žebříku na první místo?
U filmů jsou to spíše jednotlivé výjevy nebo záběry. U obrazů mám třeba období, kdy mi jsou některé bližší. Možná takový můj erbovní obraz je portrét malíře Františka Tichého, který se jmenuje Balanc. V obraze se totiž skrývá i taková symbolika nalezení jakési životní rovnováhy.
Co byste tatínkovi vzkázala na onen svět?
Asi by mne zajímalo, jestli by mi odsouhlasil, co dělám a jak žiju a jestli se mu líbí, jak nakládám s jeho obrazy. Na to bych se ho zeptala, to bych chtěla vědět.
Dcera Jaroslava Papouška, Petra Papoušková, před svým nejoblíbenjěším obrazem - Balanc, portrét malíře Františka Tichého. |