"Dojala mě dcera," řekla na adresu Simony Stašové. Ta o matce na kameru prozradila: "Je strašně cudná. Neumí vyznat lásku. Musíte ji vycítit." Film ze série hereckých zpovědí, kterou dnes na ČT1 odstartuje Petr Nárožný, však překvapil i hereččiny důvěrné přátele. Některé historky, jež svěřila režiséru Viktoru Polesnému, totiž sami dosud neznali.
Třeba tu o "nástupu nových časů", v níž Bohdalová vypráví, jak ji při jednom shromáždění za listopadové revoluce 1989 vytáhl z davu na Václavském náměstí kolega Jiří Kodet na skleničku vodky. Aby jim zjednal průchod, začal prý volat – Udělejte místo pro Křemílka a Vochomůrku! A lidé, k nimž řečnil Václav Havel, se opravdu rozestoupili.
"Nedali mi najíst"
"Režisérovi jsem naprosto věřila, do ničeho jsem nezasahovala," řekla po projekci herečka, která se právě chystá do Kanady za krajany – sehraje s tamními ochotníky tři představení hry Lásky paní Katy.
V dokumentu tak zůstaly třeba pasáže, kde svým rodičům žertem přezdívá podvraťáci: "To jsou nejchytřejší psi! Oba se narodili jako nemanželské děti, byli tudíž ošlehaní životem a získali tak velkou moudrost," vzpomíná Bohdalová.
Nevynechala ani dvě bolestné kapitoly otcova věznění, nejprve za německé okupace a poté za komunismu, kdy byl odsouzen na patnáct let; pár hodin po soudu se herečce narodila dcera Simona. Když ho StB zatkla, přišla si i pro Bohdalovou, tehdy těhotnou studentku herectví.
"Z té hrůzy, že mi nedají najíst, jsem v autě zhltla svačinu, kterou jsem měla ve škole s sebou – a měla jsem pravdu, najíst mi nedali," vypráví s šibeničním humorem. Dojde též na historku s Janem Werichem, jenž jí poradil, jak jednou provždy na estébáky vyzrát – tvrdit jim, že "se opiju a všecko vyžvaním". Nechybí ani Werichova kuriózní nabídka k divadelnímu angažmá v jediné záhadné větě po telefonu.
"Vyrovnaná? Nesmysl!"
Dvanáctidílný cyklus, v němž příběh Bohdalové přijde na řadu za dva týdny, je věnován hercům, kteří překročili sedmdesátku; mimo jiné se v něm představí Josef Abrhám, Jiřina Jirásková, Jaroslava Adamová nebo Stanislav Zindulka.
Zralému věku se zpravidla připisuje vyrovnanost, ale když se zeptáte Jiřiny Bohdalové, jestli už ji skutečně nedovedou některé věci vyvést z míry, rozesměje se: "To je nesmysl! Jakápak vyrovnanost – všechno mě pořád dovede rozpálit, nespravedlnost, politika, bulvár. A pořád ještě mám chuť se prát!"
Konec světa? Pojedu na chalupu!
"Je to královna smíchu, o humoru ví všechno, ale její život nebyl zase taková legrace, jak si lidé myslí. Bylo v něm hodně dramatických okamžiků i smutku, který tu veselou stránku vyvažuje," vysvětluje režisér Polesný kontrasty, na nichž svůj dokument stavěl.
Hereččinu proslulou nezdolnost v něm dokládá třeba její reakce na Nostradamovu předpověď, že nastane konec světa: "Mně to nevadí, já vezmu vnuky a pojedeme na chalupu."
Je radost vidět, jak přemýšlí nárožnýRecenzi prvního dílu cyklu Neobyčejné životy čtěte zde |
O její síle, energii a daru ochraňovat druhé mluví ve filmu hereččini přátelé bez výjimky. Až se nabízí otázka, zda jí někdy není úzko, že musí všecko zvládnout sama. "Vůbec ne, právě naopak," směje se Bohdalová, "já si to tak trochu sama pěstuju. Ráda organizuju, ráda zařizuju, ráda jsem na všechno sama – vytvářím totiž pocit, že jsem nenahraditelná. A pak si spokojeně říkám - Jen počkejte, jak budete smutní, až já tady nebudu."
