RECENZE: Vztek amerických Body Count je uvěřitelný a očistný

Zabijáci poldů Body Count jsou tu s albem nazvaným nekompromisně Carnivore, neboli masožrout. Do masa se ostrými zuby zatíná i jejich muzika. Dnes jako v době, kdy tihle rapmetaloví raubíři začínali.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta 3 Doors Down

Vztekáte se, chodíte jako tygr v kleci po pokoji, málem už bušíte hlavou do zdi. Tak ten hněv a frustraci pusťte klidně ven, nejste v tom sami. Je tu nová deska amerického rap metalového komanda Body Count. Frontman Ice-T v textech sází jeden ocelový hřeb za druhým a za zády mu hraje skvěle seřízená metalová mašina ve formě, v jaké už hezky dlouho nebyla.

K tomu si přihoďte hosty jako zpěvačku Amy Lee z kapely Evanescence nebo zpěváka crossoverové úderky Power Trip Riley Galea a dostanete energií natřískanou desku, která sice hudebně nepředvádí nic dříve neslyšeného nebo extra sofistikovaného, ale má tak ukrutný tah na bránu, až třísky lítají.

Citují se tu thrash metaloví věrozvěstové Slayer – začátek skladby The Hate Is Real, s každou další skladbou se utahuje šroub a střídmá stopáž, jen o pět minut přesahující půl hodinu, vůbec není na škodu.

Ostatně, když už jsme u těch Slayer, jejich klasika Reign In Blood z roku 1986, která je vystřelila mezi extratřídu, trvá ani ne půl hodinu, přesto je to album, které generacím metalových fandů navždy změnilo jejich vnímání hudby.

Ne snad, že by Body Count na (s odpuštěním) stará kolena přišli s podobně zásadním počinem, ale ta síla a energie, která z jejich sedmého alba prýští, je podobně očistná a životodárná.

Z vyrovnaného alba stojí za vyzdvihnutí hlavně skvělá Point The Finger se zmíněným hostujícím zpěvem Rileyho Galea, jehož žhnoucí hlas se skvěle pojí se štěkavým rapem Ice-T. Následující Bum-Rush je vlajkovou lidí desky, argumentem, proč si ji pořídit. A do třetice je tu další pecka, která nenechá v klidu. Ace Of Spades z repertoáru Motörhead, kterou Body Count uchopili po svém, řádně ji přiostřili a vykopli do světa.

Pak se řemen alba přece jen trochu zadrhne. Another Lever s hostujícím Jameyem Jastou z kapely Hatebreed je ve volnějším tempu, což by až tak nevadilo, zvolnění po několika vysokooktanových nářezech není od věci, ale sráží ji dost jalový a zbytečně vtíravý refrén.

Carnivore

80 %

Body Count

Pak už je ale až do konce mnohem lépe a když už je řeč o hostech, příjemným překvapením je již také zmíněný vokál Amy Lee. Evanescence jsou průměrná female fronted metalová kapela, jakých dostanete v každém druhém krámě tucet a ještě vám přihodí dvě další na cestu, ale spojení Amyina atmosférického něžného zpěvu s naštvaným rapem páně principálovým opět funguje na jedničku.

Carnivore je fortelně odvedená práce. Body Count to mají v paži stejně, jako když v roce 1992 provokovali songem Cop Killer. Jejich hudba je opravdová, důvěryhodná, není to MTV naleštěný jakože vzdor mamánků ze zaopatřených rodin, ale skutečná pouliční špína.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta 3 Doors Down