Bobek se Cashových písní zhostil po svém. A skvěle

Pavel Bobek je spíš opakem Cashe, který se do písní pokládal celou hloubkou sugestivního hlasu. Bobkův vokál je užší, věcnější, emoce se spíše skrývají za jeho lakonickým frázováním. I to je na desce Víc nehledám... zajímavé.

Ukázky

Ukázky z alba najdete v audiogalerii.

Bobek si písně, které zpíval Johnny Cash, přirozeně převedl do svého stylu. A zásluhou muzikantů v nashvillském studiu Quad získaly písně patinu jako z padesátých či šedesátých let. Deska tak dostala jedinečný styl, který nezní příliš archaicky, ale spíš zdravě a tradičně.

Ne jen pro fanoušky country

Muzikanti nehrají hodně, ale přesně k věci, sólují výjimečně, například ve skladbě Velká řeka. Hudební doprovod má dost vzduchu, aby vyzněl zpěv, nahrávky přitom výtečně pulzují.

Nashvillští hudebníci, které doplnili domácí muzikanti včetně producenta Luboše Maliny, si opravdu sedli s českým zpěvákem, jehož kladný vztah k americké muzice je už padesát let známý.

Také Bobkův kolega Robert Křesťan se na desce zaskví v několika společných písních včetně evergreenu Nedělní ráno. Navíc Křesťanův jitřivý chraplák působí jako zdravý kontrast k Bobkovu zpívání ve skladbách Dívka ze severu či Tenhle splín. Lahůdkou alba je song Desperát se starším textem Zdeňka Rytíře, ve kterém se k oběma pánům ve zpěvu přidají Wabi Daněk a Míša Leicht. A hostující zpěvačka Pavlína Jíšová, jinak také členka doprovodného dámského sboru, okořenila písně To já nejsem i Dokud budu žít.

Člověk rozhodně nemusí být posluchačem country či folku, aby jej Bobkovo "cashovské" album oslovilo. Ale tohle uměl Pavel Bobek vždycky.

Pavel Bobek: Víc nehledám...
CD, cena 349 korun
Hodnocení MF DNES: 80 %