RECENZE: Dylan uštědřil políček posměváčkům, na novém albu opravdu zpívá
Bob Dylan | foto: CBS
Bob Dylan: Shadows in the Night
To, že se Bob Dylan v sedmdesátém třetím roce svého života plně obrátil k převzatému materiálu, však nakonec nemusí být takový šok. Je dobré si uvědomit, že už jeho bezejmenný debut v roce 1962 tvořily až na dvě autorské výjimky vesměs převzaté bluesovky a upravené americké tradicionály.
A z druhého konce jeho dráhy, předposlední album, značně bizarní vánoční titul Christmas in the Heart (2009), obsahuje kompletně převzatý, ať už lidový, či autorský repertoár. Nemluvě o řadě coververzí, které Dylan průběžně rozséval po dobu své kariéry na různé desky nebo hrával na koncertech, z nichž mnohé byly zaznamenány a vyšly buď jako pirátské, nebo posléze autorizované bootlegy.
Shadows in the NightBob Dylan Columbia 2015 |
Občas tak činil, jak známo, pohříchu stylem „uzurpování“ autorství a podepsáním písně, jejíž výrazný hudební základ nebo podstatná část textu patřily původně někomu jinému. Ale to je v souvislosti se Shadows in the Night irelevantní poznámka. Novinku Dylan otevřeně přiznává jako poctu jedné z největších amerických popových ikon, Franku Sinatrovi.
Co mají společného?
Duchovní souručenství Dylan-Sinatra je samo o sobě velmi zajímavé. Už proto, že zcela nepochybně funguje jen jednosměrně a určitě je také časově omezené. Bob Dylan totiž vycházel z americké lidové tradice a z blues neboli z žánrů, které Sinatra vyznával jen zprostředkovaně, přes jejich „salonní“ a výrazně sofistikovanou podobu.
Pomyslná - a často i faktická - špína za nehty černých kytaristů z Jihu nebo bílých muzikantů z Appalačského pohoří mu byla vzdálená stejnou měrou jako Dylanovi blízká. Celá estetika, již Dylan po většinu své kariéry zosobňoval, je pravým opakem toho, co bylo blízké Sinatrovi.
Výstřední oblečky, které si Dylan v některých obdobích užíval, by si Sinatra neoblékl ani sám doma, kouzelně rozhrkané kapely, které přečasto Dylana doprovázely a doprovázejí, by „Frankie Boy“ vykázal ze studia po prvních taktech pro neschopnost, psychedelické rozpínání mysli, kterému se Dylan nebránil, by mu bylo k smíchu. Snad jen na společné zálibě v alkoholu, cigaretách a ženách by se oba géniové shodli.
A přesto je Dylanovo album jako pocta Sinatrovi naprosto důvěryhodné. V Americe, ale i Anglii je totiž vztah k tradičnímu popu, spojenému pupeční šňůrou se swingem, úplně jiný než u nás.
Ostatně - obdoba takzvaného Velkého amerického zpěvníku, který tvoří právě všechny ty skladby, které teď Dylan přezpívává a před ním se jich zhostil kdekdo od Robbieho Williamse přes Roda Stewarta, Paula McCartneyho až po Lady Gaga, u nás vlastně neexistuje. Snad až na pár písniček od Jaroslava Ježka nebo, mladších, od Jiřího Šlitra.
A Dylan je člověk, který má o hudbě a samozřejmě i o životě velký přehled. Jak mohou doložit posluchači jeho legendárního pořadu Theme Time Radio Hour, který v letech 2006-2009 každý týden vysílal v jednom z amerických rádií a pouštěl v něm opravdu všechno, od terénních folklorních nahrávek po moderní hip hop. Tak proč by ne Franka Sinatru?
Slušný rozsah i výraz
Bob Dylan samozřejmě nezešílel a nezačal se tvářit jako swingový zpěvák. Úpravy oněch deseti písní padají do jakéhosi nadžánrového bezčasí, svébytného, poměrně originálně znějícího a hlavně schopného vtáhnout. A to přesto, že jde vesměs o balady, tedy pomalá tempa a introvertní výraz.
Naprosto dominantním nástrojem je pedálová steel kytara, čili instrument typický pro country. Ta se jako med táhne prakticky všemi aranžmá a určuje delikátní atmosféru desky. Základní rytmus - nahrávalo se bez klasických bicích, jen s perkusemi - udává kytara, která hraje sice většinou ve swingovém stylu, ale rozhodně Dylana nesvazuje k potřebě následovat její synkopy.
Mimořádně zajímavé je složení dechové sekce, která ve většině případů skutečně jen odkudsi zdáli koloruje nahrávky. Tvoří ji totiž dvě trubky, dva lesní rohy a tři trombony, což je obsazení, které by nepřekvapilo spíš v soudobé hudbě nebo moderním jazzu. Má však krásnou sametovou barvu a speciálně se steel kytarou si doslova tyká.
Ovšem to, co překvapí víc než zaměření alba, výběr písní a jejich úpravy dohromady, je sám zpěv Boba Dylana. Jestliže nejpozději od roku 1993, kdy vydal album World Gone Wrong, část posluchačů i kritiky o Dylanových vokálních výkonech na deskách a ještě více na koncertech hovořila se značným despektem, album Shadows in the Night je pro ně vlastně políčkem.
Abychom si rozuměli: samozřejmě nejde o žádný krasozpěv, ale Dylan zde hlasem méně než obvykle hrubým skutečně intonuje, osvědčuje slušný rozsah i výraz. Ve frázování a vůbec přístupu k písním je zcela jiný než Sinatra. Ale proto přece tuhle desku natočil.
Tipy z televizního programu
Recenze: Inferno 55 %, Monstra vs. Vetřelci 60 %, Všechno, všude, najednou 55 %, Kurýr: Restart 40 %, Nevědomí 65 %, Odstřelovač 50 %, Rezistence 40 %, Kingsman: Zlatý kruh 65 %, Muž ve stínu 60 %, Bílý bílý den 60 %
Klíčová slova: Všechnopárty, Česko na grilu, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, To se vysvětlí, soudruzi!, Boží mlýny, Iveta
Náhle zemřel zpěvák Maxim Turbulenc Daniel Vali, bylo mu 53 let
Ve věku 53 let zemřel zpěvák skupiny Maxim Turbulenc Daniel Vali. Letos by se svou kapelou oslavil...
Zbrojířka filmu Rust půjde do vězení za zabití na 1,5 roku. Viník je Baldwin, míní
Sedmadvacetiletá Hannah Gutierrezová-Reedová, která dohlížela na bezpečnost zbraní při natáčení...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album
Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...
KVÍZ: Jak dobře se orientujete ve filmech a rolích Rudolfa Hrušínského?
Stačil mu jeden pohled a vyjádřil všechno, co si jeho postava v danou chvíli myslí. Rudolf...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Plačící Palestinka objímající svou mrtvou neteř je snímkem roku
Fotografií roku se podle prestižní soutěže World Press Photo stal snímek zachycující Palestinku...
Byli jsme parta naprostých žabařů, říkají hvězdy Červeného trpaslíka
Premium Hosty letošního ročníku svátku komiksů, sci-fi, fantasy a vůbec popkultury Comic-Con byli i britští...
RECENZE: Trpký osud jednoho města. Třetí Šikmý kostel je opět fascinující
Premium Plnými sty procenty ohodnotila naše recenzentka Alena Slezáková očekávaný závěrečný díl trilogie...
RECENZE: Čínská Popelka zachraňuje draky. Kupodivu docela vkusně
Jistěže animovaná pohádka Jak zachránit draka míří především k dětem, které nad jejím původem...
Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album
Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...