Jakkoli je Bob Dylan osobností, jakých je na hudební scéně málo a existuje o něm ve světě mnohačetná bibliografie, na českém trhu se rozhodně nakladatelé nepřetrhnou. Na druhou stranu je ale třeba kvitovat, že vyjde-li už nějaký "dylanologický" titul, patří k těm kvalitním.
V roce 1994 vyšla první umělcova biografie v češtině z pěra Clintona Heylina. Roku 1997 byla vydána Tarantule, sbírka Dylanových básní v próze. O osm let později se na našich pultech objevily dva zcela zásadní svazky. Jednak první a dosud jediný díl Dylanových pamětí, vycházejících pod názvem Kroniky, jednak unikátní a mimořádně obsáhlý sborník Texty 1963-2001, obsahující nejen všechny Dylanovy písňové texty z jeho řadových alb, ale i spoustu dalšího méně známého materiálu.
Jeden z překladatelů oněch textů Michal Bystrov nyní na popud nakladatelství Galén vybral z bohaté dylanovské literatury další biografii, kterou přeložil. Zůstal jí původní anglický název Down The Highway, nese podtitul Život Boba Dylana a jejím autorem je Howard Sounes. Protože původní vydání končí rokem 2001, překladatel doplnil v dodatku fakta za zbývající bezmála destiletí a aktualizovaný životopis tak de facto končí vydáním obou titulů, o kterých jsme psali v předchozích dvou dílech tohoto miniseriálu, tedy The Witmark Demos (více zde) a The Original Mono Recordings (více zde).
O ladění a kvalitě knihy vypovídají dvě skutečnosti. Sounes není ani muzikolog, ani literární vědec, je spisovatel, zabývající se životopisy a literaturou faktu v relativně širokém tematickém rozstřelu, od profesionálního golfu (The Wicked Game, 2004) přes Charlese Bukowského (Charles Bukowski: Locked in the Arms of a Crazy Life, 1998) až po Paula McCartneyho (FAB: An Intimate Life of Paul McCartney, 2010). Není tedy po uši utopeným "dylanologem", nevidícím a neslyšícím nic mimo hlavní objekt jeho zájmu.
Zároveň ale Sounes přiznává, že je už od mládí velkým Dylanovým fanouškem. Jinak by to ostatně ani nešlo. Na knize pracoval přes deset let, s rešeršemi začal v roce 1990 a kniha v prvním vydání vyšla roku 2001. Kromě prostudování veškeré dostupné literatury a sběru nejrůznějších listinných dokladů pořídil Sounes neuvěřitelných 250 rozhovorů (každého, kdo se někdy jen otřel o novinařinu musí při vědomí, kolik práce za "produkcí" jediného rozhovoru, ze kterého pak ve finále zbyde třeba jen jedna-dvě věty, stojí, musí polít horko).
Výslednicí těchto dvou základních faktů je kniha, která se čte téměř jako beletrie (což je jistě i překladatelova zásluha), skvěle popisuje prostředí, kterými Dylan od svého dětství po stáří procházel, jaksi mimoběžně, přitom stručně a výmluvně mapuje společenský vývoj Ameriky posledních sedmdesáti let, ale zároveň do hloubky sleduje stopu po stopě život onoho jediného konkrétního Američana, Boba Dylana.
Sounes v knize výborně vyvažuje hudební (a tedy stále nejviditelnější, neboť Dylan je z generace, ve které se vždy upřednostňovala tvorba před drby) a privátní informace, a nešetří příběhy a historkami, které se vážou k nejrůznějším zásadním okamžikům Dylanova uměleckého života. V tomto filigránsky stanoveném poměru pak vysvítá před čtenářovýma očima písničkářův skutečný portrét, po jehož prozkoumání nemá člověk pocit, že by mu cokoli podstatného zůstalo zatajeno. Což je na "pouhých" čtyřech stech stran vzhledem k dlouhé umělcově kariéře obdivuhodný výkon.
