Ta alba samozřejmě každý opravdový Dylanův fanoušek má a některá z nich patří přímo k nevynechatelným perlám populární hudby jako celku. Důvod kupovat si devíticédéčkový box s osmi písničkářovými prvními alby (Blonde On Blonde je dvojalbum, jak známo) je dvojí. Ten první je zdánlivě povrchní, ale rozhodně zcela relevantní. Alespoň pro člověka, která má rád takzvané "hezké věci".
Box je totiž nejen dobře vypraven relativně obsáhlou brožurou s průvodním textem, základním rozborem všech alb, kredity všech skladeb a samozřejmě desítkami fotografií, ale také zpracován jako krásný artefakt: v boxu jsou všechna alba vlastně ve zmenšeninách původních obalů, vyrobených z klasického "elpíčkového" kartonu (ne toho měkkého "supraphonského", který znají čeští pamětníci, ale tvrdého "zaoceánského", který jsme tolik oceňovali u úlovků z různých burz).
Druhý důvod je samozřejmě kapánek zaumnější, i když z hlediska běžného posluchače možná ne zcela podstatný: proč v době, kdy se každý snaží o co nejplastičtější nahrávky, připomínat, že se kdysi nahrávalo a vydávalo mono? Důvod je nasnadě: právě v letech 1962 - 1967, kdy všech osm alb poprvé vyšlo, sice už stereo existovalo, bylo ale jeho okrajovou záležitostí pro fajnšmekry a upřednostňovaným formátem bylo mono.
A právě pro monofonní poslech byly prvořadě nahrávky míchány. Tak, jak je slyšíme z aktuální reedice, tedy, stručně a s jemnou nadsázkou řečeno, "chtěl Bob Dylan, aby zněly". Všechny další stereo-reedice už vlastně přinášejí kompromisní (jakkoli z určitého úhlu pohledu možná bohatší) zvuk. U raných sólových desek to tak úplně podstatné není, s nárůstem aranžmá a s příchodem rockovějšího resp. countryovějšího soundu ale tato kvalita nabývá na významu.
Která alba box obsahuje
BOB DYLAN
Písničkářův debut vyšel v březnu roku 1962 a s výjimkou dvou autorských písniček obsahuje vesměs převzatý repertoár, takový, se kterým Dylan sbíral první úspěchy v prostředí newyorské folkové scény. Tedy písně především lidové, případně songy amerických bluesmanů (jež obvykle lidový základ měly také). S dnešním odstupem možná zaujme, jak dobrý a stylový byl Dylan v mládí kytarista - toto umění u něj bylo tradičně podceňováno.
THE FREEWHEELIN´ BOB DYLAN
Na druhém albu, vydaném v květnu 1963, se poměr autorských a převzatých písní přesně otočil a od tohoto titulu už se Dylan ve své diskografii až na výjimky představuje jako autorská osobnost. Na albu, představujícím mladého autora protestsongů, najdeme řadu slavných písní v čele s Blowin´ In The Wind, Masters Of War či A Hard Rain´s a-Gonna Fall.
THE TIMES THEY ARE A-CHANGIN´
Album z ledna 1964 je slavné už od svého názvu, který poskytl jeden z největších Dylanových hitů. Tolik prvoplánových hitů, které se objevují na všech kompilacích, ovšem zase tolik neobsahuje. O to víc je zde ukrytých perel jakéhosi "druhého sledu", tedy takových, které milují snad všichni, kteří odloupli aspoň nejpovrchnější písničkářovu slupku: Ballad Of Hollis Brown, Boots Of Spanish Leather či When The Ship Comes In.
ANOTHER SIDE OF BOB DYLAN
I na desce, kterou Dylan vydal v srpnu 1964, si stále ještě vystačil tak, jak hrával na koncertech, tedy s akustickou kytarou, foukací harmonikou a okrajově pianem. Z alba, které dalo světu hity My Back Pages a It Ain´t Me Babe, je zvolna znát, že "cosi" visí ve vzduchu. Ostatně, i dobový kontext s narůstajícím vzmachem rocku, tomu nasvědčoval.
BRINGING IT ALL BACK HOME
Březen 1965, před známým incidentem na letním newportském festivalu. Předznamenala ho první strana tohoto alba, na které se poprvé Dylan nechal doprovodit elektrifikovanou rockovou kapelou. V pravém slova smyslu legendární album, které obsahuje spoustu slavných písní (Subterranean Homesick Blues, Maggie´s Farm, Love Minus Zero/No Limit, Mr. Tambourine Man, It´s Alright Ma (I´m Only Bleeding) a It´s All Over Now, Baby Blue) vešlo do dějin i fotografií na obalu, na níž se různí milovníci spikleneckých teorií doslova vyřádili.
HIGHWAY 61 REVISITED
A v srpnu 1965 Dylan "šlápl do bigbítu" už zcela bez cavyků a servítků, což mu odehnalo část folkově-demagogického publika, nové miliony posluchačů ale získalo. Jeho první opravdové rockové album se skví nejen slavnými písněmi Like A Rolling Stone, Ballad Of A Thin Man, Highway 61 Revisited či Just Like Tom Thumb´s Blues, ale také slavnými jmény spoluhráčů, zejména kytaristy Mikea Bloomfielda a varhaníka Ala Koopera.
BLONDE ON BLONDE
Sedmý Dylanův studiový titul z června 1966 vydal množstvím nahraného materiálu, který možná ubral na přímočaré syrovosti, ale přišel s velkou výrazovou šíří soundu i písní samých, na rozměr dvojalba. U alba bývá často zdůrazňován surreálný autorský výraz, který byl na předchozích albech jen zvolna naznačován. Nicméně asi nejznámější písně tohoto výrazně prokomponovaného a v Dylanově diskografii vysoce ceněného celku, Just Like a Woman a I Want You, patří k těm nejpřímočařejším.
JOHN WESLEY HARDING
Poslední album reedičního boxu a zároveň "osmička" v Dylanově diskografii přináší opět další změnu soundu, která zvolna spěje k albu, které po tomto titulu následovalo. Bylo jím totiž prakticky countryově pravověrné Nashville Skyline. A John Wesley Harding má rozhodně ke country soundu blíž, než třeba k bluesrocku z "Dálnice 61". Ačkoli z alba nepochází žádný "klasický hit", z prvního Dylanova tvůrčího období bývá jako celek stavěno mezi nejlepší. A to je dobré vysvědčení.
