Že nepůjde o tradiční příběh, bylo jasné od chvíle, kdy projekt získal Andrew Dominik, proslulý snímkem Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Také v něm totiž pojal osud psance nezvykle, jako umělecký western, a také tehdy se rozsahem přiblížil tříhodinové dálce.
U Blondýnky se čekala kontroverze od chvíle, kdy Netflix požádal režiséra, aby zmírnil sexuální obsah; přesto dostala označení přístupnosti až od sedmnácti let, což se dílu určenému pro streamovací službu stalo poprvé. Dominika to překvapilo, protože „myslel jsem, že jsme všechny sporné okamžiky zahladili.“
Sám svůj výtvor popsal jako „lavinu obrazů a událostí s minimem dialogů“, zaskočil i volbou hlavní představitelky, protože kubánská herečka Ana de Armas musela mít plavou paruku, modré kontaktní čočky a zubní protetiku, aby se víc podobala Marilyn Monroe; navíc dlouho pilovala americký přízvuk.
Nakonec však právě její výkon patří k položkám, které oceňují shodně příznivci i odpůrci Blondýnky. Rozporné reakce budí jednak četné scény hraničící s pornografií, jednak jednostrunný obraz hrdinky. „To je portrét Monroe, který zdůrazňuje její utrpení a úzkost, kanonizuje ji ve feministickou světici, která zemřela za naše hříchy. Umučení Marilyn,“ stojí v recenzi listu Guardian.
Hollywood Reporter míní, že „tragický rozměr ženy zbožňované světem, pohlcené Hollywoodem a nakonec zanechané vlastnímu zoufalství rezonuje, protože známe její smutný příběh. Ale je těžké ignorovat nepříjemný pocit, že Dominik přistupuje na lacinou podívanou.“
Únavné sledovat
Podle IndieWire „nejde o to, že Dominik natočil nepravděpodobný film o zážitku ubohé mladé krásky pronásledované strachy ze šílenství, kterou zničila hollywoodská mašinérie, jde o to, že natočil film inspirovaný Marilyn Monroe, kde je monotónně charakterizována jako oběť“. A Screen Daily hovoří o „technicky zdatné, dobře zahrané a příliš dlouhé kronice vykořisťování a zneužívání, která pokračuje v tradici senzace.“
Podobné výhrady se opakují v názorech prvních diváků. „Film chtěl ukázat všechny tragédie v jejím životě, ale je natolik zaměřený na stále stejnou a jedinou notu, znovu a znovu, že je únavné jej sledovat. “ Padají také přívlastky „nechutné, vyděračské, zlé, ošklivé, temné, šílené“.
Mluví se o „přehlídce bídy, bolesti a utrpení“, vztah herečky s JFK je prý redukován na jednostrannou špinavost a život Monroe na sbírku „pijavic, podvodníků, šarlatánů, násilníků a supů“. Dominik „skáče z jednoho traumatického horečnatého snu do druhého“ a nechybí svědectví, že lidé v předpremiérovém kině se dívali často raději do stropu.
Na druhou stranu však jiní zdůrazňují, že se po promítání tleskalo skoro čtvrt hodiny, což je nevídané, a že Blondýnka vychází z fikce, z románu Joyce Carol Oatesové, takže autorskou a režijní licenci nelze poměřovat běžnými parametry životopisu.