Bloc Party na ní kombinují to, co od nich známe – uhrančivou syrovost debutu Silent Alarm i existenciální atmosféru A Weekend In The City, aktuálně pak přidávají experimentálně avantgardní elektrochoutky. Výsledkem je deska, která rozhodně není na první poslech, deska, která je v diskografii kapely nejkontroverznější, ale která i přesto udržuje Bloc Party v pozici jedné z nejlepších a rozhodně nejaktuálnějších kapel současnosti.
Ano, ty experimenty jsou občas až iritující – viz až příliš expresivní vokál i elektronické jedovatosti v singlu Mercury nebo naopak patetické zapojení kostelního sboru ve skladbě Zephyrus. To jsou momenty, kdy Bloc Party svou touhu po "umění" přehánějí a přestávají tak trochu myslet na zdraví posluchače, i když tahle odvaha a umanutost je na druhou stranu vlastně sympatická.
Na Intimacy už nejsou tak zásadní jednotlivé písně, nejsou tu hity ráže Banquet, This Modern Love nebo I Still Remember, ale důležité je, že Intimacy funguje jako celek. Tak je nesmírně působivá a absolutně současná – Bloc Party pořád zůstávají kapelou, která umí promlouvat smutným a ztraceným klukům a holkám z duše jako málokdo. Leitmotivem alba je tentokrát Keleho bolestný rozchod s jeho láskou a všechny ty strachy, nejistoty a zmatenosti náhlého osamocení jsou na Intimacy dokonale zachycené. A to nejen v textech, ale i v samotném ZVUKU – zvuku, který je sám o sobě úzkostný, vytočený i dojemný zároveň.
Bloc Party - Intimacy
Wichita
Nej skladby: One Month Off, Trojan Horse, Signs
Hodnocení Filter: 80 %
