RECENZE: Blanck Mass vypovídá hudebními střihy o světě i svém nitru

Britský producent a skladatel Benjamin John Power je zvukový labužník. Renomé si vydobyl v rámci kapely Fuck Buttons a teď působí pod hlavičkou vlastního sólového projektu Blanck Mass.

Benjamin John Power, tvář a mozek projektu Blanck Mass | foto: Jérôme Sevrette

Jeho muzika představuje široký kaleidoskop nálad a pocitů, ostrých střihů, kombinování vzájemně na první poslech neslučitelných prvků. Výsledkem je sonické blaho pro všechny milovníky hluboké a přemýšlivé elektronické hudby.

Na čerstvém albu je leccos jinak, dost toho však zůstává na svém místě. In Ferneaux je složená ze dvou plus minus dvacetiminutových skladeb, v nichž Power opět rozehrává svou vizi epické, až kinematograficky pestré a atmosférické elektroniky.

Phase I začíná svižnou syntezátorovou linkou, k níž se postupně přidávají další zvuky, rozvíjející úvodní melodický motiv. Jsme okamžitě vtaženi do děje, Power umně stupňuje napětí, netušíme, co se stane za okamžik. Zlom nastane krátce po čtvrté minutě, kdy se přidá tepající beat, tempo se ještě zrychlí až k extatickému vrcholu.

Srdce buší v rytmu hudby – být to na filmovém plátně, přesně v tuhle chvíli by došlo k prvnímu zvratu. Vše utichne a rázem nás Power přenese do zcela jiných hudebních končin, plných konkrétních zvuků na ambientním podkladu, z nichž pozvolna vyrůstá další oddenek. To už jsou typičtí Blanck Mass se svým kolážovitým přístupem ke skladbě.

Je čas na zklidnění, ponoření se do sebe a plného vnímání toho, co nám chce Power, vegan a člověk s hlubokým zájmem o ekologii, sdělit. Ne slovy, pouze a výhradně hudbou, jejím řazením do logicky provázaných celků a jejich nečekaným rozuzlením.

In Ferneaux

75 %

Blanck Mass

Díky tomuto přístupu uteče poslech obou „fází“ jako horská bystřina a je stejně tak osvěžující a čistý. Desky Blanck Mass v sobě sice vždy nesly určitý varovný podtón – a In Ferneaux není výjimkou – ve výsledku ale měly příjemce očistit, přivést k zamyšlení a rozhodně jej neuvrhnout do depresivních stavů. Power nekáže, vše, co do své hudby dává, jde čistě z jeho nitra. Je to místy trochu rozhárané, roztěkané, ale takový už lidský život je. A tahle hudební epopej to dokládá se vší naléhavostí.

Nedá se říct, jestli je In Ferneaux nejlepším nebo nejosobnějším albem Blanck Mass, v tomto případě více než kdy jindy záleží na posluchačských preferencích. V každém případě je to autentický odraz momentálního stavu Powerovy mysli a duše.