Svět, jaký jsme znali, se zhroutil. Kolabují semafory, osvětlení, telefonní sítě, internet, v kravínech trpí nepodojené krávy, ve skladech se kazí potraviny, protože přestala fungovat chladicí zařízení, a ve sklenících bez vytápění mrznou květiny a zelenina. Stejně mrznou i lidé, pokud nemají kamna na dřevo či uhlí se zásobou paliva. Nemohou se osprchovat, spláchnout na toaletě, vybrat si hotovost v bance – karty přirozeně nefungují – a po pár dnech se ani nemají čeho najíst.
Zítra už bude pozdě
Blackout je zdrcující a bohužel nepříjemně věrohodné čtení o křehkosti naší civilizace stojící na využívání elektřiny i znepokojivou úvahou o tom, zda je oprávněné násilím odstranit nespravedlnosti ve společnosti, která „je posedlá penězi a mocí, konzumem, zábavou a individualismem“. Zlikvidovat ji a začít znovu chce skupina teroristů (pozor, ne islámských), kteří kolaps energetických sítí nejprve v Evropě a po několika dnech i ve Spojených státech vyvolali. Motivuje je vzpoura proti veřejným institucím, cosi jako heslo „zpátky na stromy“. Jak zjistí italský programátor, bývalý levicový aktivista a hacker Piero Manzano, šikovně k tomu využili takzvané chytré elektroměry.
Blackoutautor: Marc Elsberg nakladatel: Omega překlad: Matouš Hájek 376 stran, 399 Kč |
Autor umně proplétá dvě dějové linie, obě se odehrávají převážně v Německu, Francii, Belgii a Nizozemsku. Česko se tu ještě mihne – jedna ze závažných havárií jaderných elektráren postihne Temelín (autor je Rakušan). Tou první linií je usilovná snaha vlád, energetických společností, policejních i tajných agentur zjistit, kdo za katastrofou stojí a jak z ní ven. Druhá sleduje několik jednotlivých osudů, počínaje Manzanem a poněkud klišovitou mladou americkou novinářkou a konče rodinou francouzského pracovníka Europolu. Někteří asi nikdy nevymizí z paměti, třeba lékařka z evakuované nemocnice, jíž se pro nemohoucí pacienty nabízí jediná pomoc: smrtící injekce.
Těžko říci, která z obou linií přináší větší horor, vedle nějž blednou všechna severská krimi. Hektické střídání krátkých kapitol a přeskakování děje z jedné země do druhé podporuje dojem osudové neodvratnosti. Počítačoví odborníci tu asi najdou řadu omylů a nedůsledností (něco Elsberg vysvětluje v doslovu) a my ostatní si uvědomujeme, jak pravdivý může být podtitul Blackoutu „zítra už bude pozdě“. Co nám zbývá? Snad nakoupit svíčky, modlit se, pokud to umíme, a věřit, že Elsberg je nositelem špatných zpráv pouze v literatuře.
