Především, Black Sabbath by stále mohli vyučovat, jak se dělá rokenrol. Řízná muzika tvořená čtyřmi pány v letech a důmyslně ukrytým klávesákem na nepřepláceném pódiu s adekvátní světelnou show a jednou obří obrazovkou pro diváky vzadu. Na tom vcelku nejde nic pokazit. A on takový koncert vlastně ani víc nepotřebuje.
The End TourBlack Sabbath Místo konání: O2 arena, Praha 30. června 2016 |
Je-li to skutečně poslední turné britské heavymetalové legendy, pak šlo ve čtvrtek v pražské O2 areně o rozlučku více než důstojnou. Kytarista Tony Iommi i basák Geezer Butler ze sebe vymáčkli vše, o generaci mladší bubeník Tommy Clufetos možná i víc, když našel síly na pětiminutovou sólovou exhibici.
Chtělo by se říct, že není nic otravnějšího než nekončící bubenická sóla. Jenže hala narvaná šestnácti tisíci lidmi tuto pasáž odměnila nadšeným potleskem. Můžeme se nad tím ušklíbat, ale tužby posluchačů by měly být hudebníkům svaté.
No a pak tu je Ozzy Osbourne, někdejší bouřlivák, který je prý už přes tři roky „čistý“. Naběhal toho asi nejvíc ze všech, ovšem přiměřeně svým sedmašedesáti rokům. Jeho zpěv se občas ztrácel v burácení kapely a párkrát bohužel bylo poznat, že není úplně ve formě. Zařvat dovede, ale v písních jako Iron Man nebo War Pigs bylo pár tónů mimo.
Kapela během zhruba hodiny a tři čtvrtě předvedla třináct písní převážně ze svých starších desek, jako přídavek potom zazněl hit Paranoid. Při koncertu se mluvilo jen minimálně, vše se soustředilo na hudbu a tak je to dobře.
Možná jsme Black Sabbath viděli naposledy. A pokud ano, můžeme si je ve vzpomínkách uchovat v dobrém.