Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Björk je Alenka z říše hudebních divů

  0:36aktualizováno  0:36
Islandská zpěvačka Björk hraje velmi komplikovanou hudbu, která staví víc na zvuku než melodii. Patří ovšem k několika osobnostem, které si mohou dovolit i ty nejprapodivnější experimenty, aniž to uškodí jejich popularitě. A nejinak tomu asi bude i s novou deskou Vespertine. "Dětství jsem prožila v bohémské muzikantské komuně. Hudba se tam hrála 24 hodin denně. Pamatuji si dokonce, že u nás stávala fronta na gramofon," vzpomíná.
Björk - foto 6

Björk - foto 6 - Björk oděná do šatů s labutí. | foto: Bjork.com

Tohle zázemí na ní zanechalo stopy. Nevlastní otec hrál v různých kapelách na kytaru a byl znalcem Hendrixe a Claptona. Prarodiče měli sbírku jazzových desek. A matka ji v pěti letech poslala do hudební školy, aby se učila na klavír a flétnu. V pubertě z ní byla punkerka, předtím prošla kariérou Darinky Rolincové. Když začala v deseti letech zpívat, její rockerští rodiče s ní natočili album lidovek, které se na ostrově prý dobře prodávalo. Matka dokonce navrhla obal.

S punkem se jí poprvé podařilo překonat islandskou izolaci. Její skupina KUKI vydala u nezávislé anglické anarchistické gramofirmičky dvě alba. KUKI, kteří si tím vybudovali v Anglii určité zázemí, se pak přeměnili v Sugarcubes, v celém světě známou alternativní kapelu přelomu 80. a 90. let. Björk (příjmení Gudmundsdóttirová přestala používat) se v kapele naučila kolektivní práci, která se stala její hlavní devízou i v první fázi sólové dráhy. Björk si umí vybírat kreativní spolupracovníky.

Zatímco populární Sugarcubes hráli kytarový rock, samostatná kariéra Björk je ovlivněna především elektronickou hudbou. Hudebnice, která se od čtrnácti nechává inspirovat svým bývalým učitelem hudby Asmundurem Janssonem, je eklektička. Její alba Debut a Post byla inspirována amalgámem jamajské, africké a indické hudby, která v polovině 90. let hýbala Londýnem. Pak propadla kouzlu trip hopu - žánru založeného na primitivní jamajské elektronické hudbě přenesené do světa moderních technologií; Björk se ovšem nevyhýbá ani prvkům folku. Nejznámější představitel trip hopu, brightonský muzikant Tricky, se na nějakou dobu stal její velkou inspirací. Není to hudba, která chytí na první poslech. Je v ní hodně ponuré nálady a nadreálných tajemství, severské mytologie a s každou další deskou se víc a víc zdálo, jako kdyby její písně byly čím dál méně uchopitelné. Tenhle trend završilo před čtyřmi roky album Homogenic nahrané s elektronickou rytmikou a smyčcovým oktetem; tady se přímo zdá, že hudba protéká mezi prsty.

Recenzi desky Vespertine čtěte ZDE.

I právě vycházející deska Vespertine má v sobě cosi z atmosféry nočních můr. Je pokračováním cesty k nově se rodícímu žánru elektronické komorní hudby na hranicích mezi takzvanou vážnou hudbou a rockem, z něhož se sype křehká drť zvuků harfy, celesty, clavichordu i konkrétních zvuků. Björk tvrdí, že na něm poprvé tvořila jádro svého alba sama, bez pomoci jiných kreativních osobností, uzavřena v osamělé horské chatě na rodném Islandu.

Skoro šestatřicetiletá Björk vypadá jako Alenka v říši divů. I když je drobná jako odrostlé dítě, jako člověk má daleko do éterické hudby svých desek. Ti, kdo  pamatují  koncert  Sugar- cubes v Praze na začátku devadesátých let, si připomenou její smysl pro absurdní humor a bezprostřednost.

Připomíná silné osobnosti, jakými byli v 70. letech David Bowie nebo třeba Polák Czeslaw Niemen - ti se opřeni o svou popularitu nebáli jít proti vkusu veřejnosti a nakonec ji strhnout sebou. Není to určitě snadné. Když loni vydala album Selmasongs, jež doprovázelo její filmový debut Dancer In The Dark o slepnoucí české emigrantce Selmě Ježkové, setkala se u části kritiky s těžkým nepochopením. Pokrčila nad tím rameny. Dělat věci pořád jinak je prý přece její umělecká povinnost. O tom, co přežije nebo nepřežije, stejně nakonec rozhodne čas.
Autor:



Nejčtenější

Film s Johnnym Deppem Město lží byl stažen měsíc před premiérou

Johnny Depp s kapelou Hollywood Vampires na pražském Letišti Letňany, 13....

Premiéra filmu Město lží, v němž se mají v hlavních rolích představit Johnny Depp a Forest Whitaker, byla měsíc před...

Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...



GLOSA: Hutka poslal na Zemana smrtku. To už není protestsong, ale nevkus

Jaroslav Hutka (Open Air Music Festival Trutnov 2012)

„Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, zubatá už na Hrad chvátá,“ zpívá se v novince...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...

Poslední role. Robert Redford oznámil, že chce skončit s hraním

Robert Redford (Benátky, 1. září 2017)

Oscarový herec a režisér Robert Redford ohlásil konec kariéry. Pro Deadline potvrdil svá slova z rozhovoru v časopisu...

Další z rubriky

KOMENTÁŘ: Létofest byl zábavný. Jen občas až příliš připomínal pouť

Kabáti ukázali, proč jsou v Česku jednou z nejlepších kapel.

Loni se putovní Létofesty konaly jako jednodenní festivaly s kapelou Wanastowi Vjecy coby headlinerem. Letos pořadatelé...

Projde i úkrok mimo metal, fanoušci festivalu Brutal Assault věří

Záběr z festivalu Brutal Assault 2017. Na snímku kapela Samael

Loni měli vyprodáno, do vojenské pevnosti v Jaroměři-Josefově dorazilo kolem dvaceti tisíc lidí. Letos bude mít...

Raritní Bob Dylan odhaluje svou pouť od kytary ke kapele

Bob Dylan ve 2. polovině 60. let (z knihy Kdo je ten chlap?)

Vyloženě rané nahrávky z newyorských hospod i šokující vystoupení na festivalu v Newportu, kdy se písničkář vybavil i...

Najdete na iDNES.cz