RECENZE: Až se srdce svírá. Islandský Bílý bílý den zbarví kapky krve

Jen když je bílá země i mlha nad ní, mohou živí promluvit s mrtvými. Úvodní citát islandského snímku Bílý bílý den možná slibuje více mysteria, než nakonec nadělí, ale svým stylem tří N neboli Nic Než Nálada přesně odpovídá povaze ostrovní tvorby.

Záběr z filmu Bílý bílý den | foto: Aerofilms

Vlastně by se dalo říci, že islandský film se už stal žánrem sám o sobě, fanoušci přesně vědí, co mají čekat. Sychravé samoty, jezerní hladiny, koně na sněhovém poprašku, příkrov deštivých mraků, a roztříštěnou komunitu podivínů.

K nim patří vdovec v podání Ingvara Sigurdssona, který za svůj výkon dostal cenu v Cannes - bývalý policista, jenž pod nehybnou tváří tají stesk po své ženě. Ale také nejistotu, zda o ní věděl všechno. Rodí se soukromé vyšetřování vlastního života a narůstá hněv, vedoucí až k posedlosti a výbuchu násilí. 

Jenže k činu se divák musí pročekat záměrně nehybnými záběry zastaveného času, které už hraničí se schválností; nebýt proměn světla nad hrdinovým domem, člověk by hledal poruchu v promítací kabině. 

Fotbal s místními tatíky, oprava domu, listování ve starých fotografiích, bizarní dětský pořad v televizi, to vše jsou pouhé výjevy, které vyprávění rámují, avšak neposouvají. Teprve ve druhé půli přejde studie truchlení do akce, jejíž originální prvky smíří i s veskrze banálním odhalením. 

Bílý bílý den

60 %

Island / Dánsko / Švédsko, 2019, 109 min

Režie: Hlynur Pálmason

Scénář: Hlynur Pálmason

Hrají: Ingvar Sigurðsson, Ída Mekkín Hlynsdóttir, Hilmir Snær Guðnason, Sara Dögg Ásgeirsdóttir, Elma Stefanía Ágústsdóttir, Laufey Elíasdóttir, Sigurður Sigurjónsson, Sverrir Þór Sverrisson

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.6

Nejsilnějším opěrným bodem, který snímek Bílý bílý den posouvá nad průměrnou artovou manýru, je vztah hrdiny a jeho vnučky: čistý, hluboký, nenucený a podrobovaný tvrdým zkouškám. Ať dědeček dívku škádlí kouzelně morbidní historkou o játrech z rakve, nebo ji hýčká ve svých zkrvavených rukou, tkví v tom tolik citu, něhy a souznění, až se srdce svírá.

Navíc výjimečná souhra dvojice dokládá, že stejného, ne-li většího účinku by docílila i bez rádoby uměleckých ozdob, na nichž si režisér Hlynur Pálmason tak okázale zakládá.