Bill Frisell

Bill Frisell | foto: Michael Wilson

RECENZE: Kytarový král se podíval na melodie z Kmotra nebo Psycha

  • 1
Bill Frisell, dlouholetý protivník Johna Scofielda v nevyhlášeném souboji o trůn nejvýznamnějšího jazzového kytaristy současnosti, oslaví za pár dní pětašedesátiny. A sobě i svým fanouškům k nim daroval album - vlastně nejazzové.

Bill Frisell (obal)

Není to zdaleka poprvé, kdy Frisell natočil něco jako teď desku When You Wish Upon A Star. Jeho oblíbené stylové úkroky ke country a folku, stejně jako libozvučné coververze, třeba písniček Beatles, jsou dobře známy.

Tentokrát se Frisell koncepčně podíval na filmovou hudbu. S hudebníky, s nimiž porůznu spolupracoval na minulých projektech (Eyvind Kang: viola, Thomas Morgan: kontrabas, Rudy Royston: bicí), a v některých skladbách i se zpěvačkou Petrou Haden shromáždil vesměs velmi silná a často i hodně slavná filmová témata.

When You Wish Upon A Star

90 %

Bill Frisell

Okeh, 2016

Tak třeba Morriconeho hudba z filmu Tenkrát na Západě dostala prostor hned třikrát – a Frisellův cit právě pro muziku, jejímž obrazem jsou pomalé záběry na zvířený prach, utlumené, ale o to silnější emoce a vzbuzení očekávání osudového okamžiku, tu dokonale posloužil.

Hudbu Bernarda Herrmanna k Hitchcockovu Psychu hraje Frisell vcelku razantně a „psychopaticky“, zatímco pojetí tématu Nina Roty ke Kmotrovi si pohrává s napětím a protichůdnými náladami. V Moon River ze Snídaně u Tiffanyho září Petra Haden nádherně přirozeným výrazem zpěvu. Ostatně na pózy se nehraje na celém albu.