Přesto je nová Dousková vlastně docela milé čtení. Lidské příběhy byly stejné ve všech režimech a kromě strachu a bezmoci jde také o lásku. Dousková je stejně zvláštně drsná, jako byla vždycky – vypráví hovorovým jazykem nejen v dialozích svých (vesnických) postav, do pozdně letního období s citem malířky sem tam cákne předzvěst smutného podzimu.
Pojízdná masna, dědek šedivák i děsuplné bubny jízdních řádů, jejichž smysl a návod k používání postrádáme dodnes, vyvolávají vzpomínky na osmdesátá léta, do nichž není pro čtenáře problém se vrátit hned s prvními stránkami knihy.
Dětské říkanky trochu připomínají Radůziny texty – jednoduché někdy až k smíchu, přesto se silou všednodenní poezie, jako by obsahovaly sdělení o dávném mýtu. Ostatně podobně jako pověst o zkamenělých bílých slonech nebo židovské dívce ukryté v jeskyni.
Návrat o dvacet let
I kapitoly Štěstí, neštěstí, láska, manželství, panenka, hraběnka, kolébka, smrt odkazují na dětskou rýmovačku, která nad rozvlněným letním polem může dostat baladické obrysy konečnosti lidského života. Oranžové ladění ilustrací Lucie Lomové se však blíží od léta k podzimu a podobně jako ten musí v koloběhu nevyhnutelně přijít, musí přijít i poslední kapitola o smrti – která se ovšem v příběhu dědka šediváka i tragédii hraběnky vyhnané komunistickým režimem proplétá i těmi předchozími kapitolami.
Douskové próza O bílých slonech je kratší a jednodušší ke čtení než Budžes, opět je však snadné představit si ji zfilmovanou nebo na divadle. Postavy i z těch sto stránek jasně vystupují. Přesně o tom mluvil Umberto Eco, když vyčítal Hemingwayovu starci, že o sobě říká: Jsem starý unavený muž. "Neříkej to, starče (spisovateli), dokaž to!"
Dousková tohle umí – nikdy zdlouhavým popisem neřekne o své postavě, jaká je, přesto to čtenář pochopí z jejího chování a ve zkratce načrtnutých situacích. I proto je Dousková tak vděčnou látkou pro divadlo – obrazy z jejích knih samy vystupují.
Starší čtenáři se s bílými slony vrátí o dvacet let zpátky a připomenou si absurditu doby. Ti mladší budou mít po jejich přečtení důvod ptát se rodičů, jak tenkrát žili, jestli měli taky strach, jak moc se mu poddali a proč se na maso stála fronta u pojízdných řeznictví a panenka byla jen podpultovým zbožím.
IRENA DOUSKOVÁ - O bílých slonech
Druhé město, Brno 2008, 132 stran, cena 180 korun.
Hodnocení: 90 %
