Silvina Arismendi: Merkur (2006)

Silvina Arismendi: Merkur (2006) | foto: Galerie hlavního města Prahy

Bez začátku, bez konce, zato s vtipem

Šťavnatým předkrmem před letošním bienále současného umění je přehlídka děl více než padesáti domácích autorů nazvaná Hrubý Domácí Produkt.

Soudobé umění "parafrázuje, imituje, paroduje a ironizuje konzumně-pragmatické nastavení společnosti". Alespoň tak to vnímá mladý výtvarník Krištof Kintera, který je autorem nynější přehlídky současného umění v pražské Městské knihovně.

Snažil se ji vytvořit stejně, jako když pracuje na vlastním díle - reflektovat ducha doby, ukázat, co se děje všude kolem něj.

Název výstavy - Hrubý Domácí Produkt, tedy termín čistě ekonomický - celou hlavní ideu výstavy jen podtrhuje. Přehlídka je svým způsobem také metaforou HDP, protože abstraktně vyjadřuje celkovou uměleckou hodnotu děl vytvořených v poslední době u nás, v mnoha případech speciálně pro tuto výstavu.

Pozorně se dívejte, pobavíte se
Těžko zmínit všechna díla více než padesátky autorů či uměleckých dvojic. K vidění je vše od malby, kresby na zdi, plastiky, videoinstalace až po objekty. Výstava nemá záměrně ani začátek, ani konec. Najdou se zde díla snadno pochopitelná i taková, nad kterými je třeba se zamyslet.

Ale jak uvádí autor výstavy, není vždy nutné všemu rozumět, leckdy však k pochopení pomohou i popisky. Například pod obrazy Jana Šerých vytvořenými z řady cifer se ukrývá název Telefonní číslo na celebritu, nevím jakou.

O invazi kapitalismu by mohla vyprávět McPostel Jana Kadlece z roku 1995, kterou místo rámů nesou dvě blýskající se "macdonaldovská" M. Tíhu konzumu lze zas pocítit při sledování videoinstalace, kde se nahodile prolíná více než tisíc výrobků vyfotografovaných pro katalog hypermarketu - chleba střídá džus, triko rotoped, krabicové mléko prací prášek. Tento film Jana Nálevky Can We Start Again? přímo osudově podkresluje vážná hudba Josquina Desprese z 15. století.

Poměrně unikátní projekt - tajemnou VIP zónu pro miliardáře Petra Kellnera nazvanou Soukromí - připravil Tomáš Svoboda. Kromě krátkého životopisu nejbohatšího Čecha je zde i kopie dopisu, který Kellnera zve k návštěvě expozice - a především záhadného zamčené ho objektu uprostřed výstavní síně.

Zábavné je i video Mileny Dopitové nazvané Ještě mám půl hodiny, které by mohlo mít podtitul Co všechno se dá zvládnout při jízdě na rotopedu. Poetiku v sobě skrývají i obrázky vytvářející mastné fleky v krabicích od pizzy (i se zbytky) Davida Böhma a Jiřího Franty příhodně nazvané Mastnota, ale třeba i obyčejný lístek z čekárny České spořitelny na bezhotovostní operaci s číslem 666.

Stačí jej jako umělecká skupina Guma guar nazvat: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo (Lucifere), Jitřenky synu.

Otázky a odpovědi
Zrcadlo Evžena Šimery s nápisem You started like a hero and now you are a zero (začal jsi jako hrdina a teď jsi nula) pobaví každého, kdo má smysl pro sebeironii. S tou sobě vlastní se představuje i Viktor Frešo na velkoformátovém portrétu, kde si neváhá na čelo napsat Som zamindrákovaný kokot.

Možná to má i co dělat s výsledkem hloubkové, ale i velmi zábavně pojaté analýzy současného umění, čili výčtem stěžejních komplexů umělců, s kterými je možné se blíže seznámit na plakátu k výstavě.

Tím nejzávažnějším je FC (Form Complex) alias komplex vyčerpanosti formy, který se projevuje míněním umělce, že "všechno už tu bylo, tak proč vůbec něco dalšího tvořit". U některých instalací si možná návštěvník povzdychne nad tím, co to má vlastně znamenat.

Proč Marcela Podzemná slepuje svůj sarkofág z krabiček od cigaret, pivních tácků a zátek? Za jakým účelem ve svém díle Pokoj, Kubánská 19, P-10 napěchoval Dominik Lang na sebe skříň, koberec, křesla a židle, skříňky, bar i kanape, aby zabíraly minimální prostor? Výstava sama však mnohá tajemství a motivy současných umělců pomáhá poodhalit.


SKUPINA AUTORŮ: Hrubý Domácí Produkt
Městská knihovna, 2. patro, Mariánské nám. 1, Praha, autor Krištof Kintera. Výstava trvá do 19. srpna, plné vstupné 120, snížené 60 korun, www.ghmp.cz
Hodnocení MF DNES: 70%