Ne kvůli dobové Vančurově předloze - v Menzelově úpravě je i vančurovský Konec starých časů hravě moderní retro. Nýbrž pro ten bezchybně dietní televizní akademismus, s nímž režisér Miloslav Luther vypráví.
Píše se rok 1919, což doloží uliční flašinety, politické salony i měšťanské byty, všude se vedou pečlivě vykostěné řeči. U hrobu se schází rodina, v jejímž kruhu, zvláště pod úzkostným dohledem matky, je svobodomyslné dceři v podání Lenky Vlasákové těsno. U kulečníku řádí studenti, mezi nimiž bujarým šarmem vyniká syn slovenského velkostatkáře alias Ondřej Sokol.
Úvod do děje i námluv mladé dvojice je uhlazený, sterilní, spisovný, ospalý a dlouhý, ani jejich vzpoura a útěk nemají výbušnou jiskru bláznivé provokace, bezstarostné jízdy jedné generace. Sex ve vlaku je "umělecky" rozostřen, v Budíně zní tango a čardáš, párek střídá hotelový pokoj s procházkou, zkrátka studentská láska na letním výletě. Hezké, a byť hrozí společenský skandál, vlastně nevinné.
Až když se objeví Bolek Polívka - mladíkův otec, kino procitne. Jako by někdo vyměnil zašlou vznešenost svícnů s mihotavými plamínky za prudký jas elektrických lamp. Polívkův Štefan je pravý gróf, poslední velmož a poslední chlap.
Umí pít i dřít, udeřit do stolu i okouzlit vrozenou dvorností. Odmítá změnu časů, dál vyznává pravidla hry, čest, úctu, naoko starosvětské ctnosti, aniž by však omšele působily a aniž by je musel slůvkem pojmenovat.
Sokol, Vlasáková a Irena Konvalinová v roli dívčiny matky jsou dobří, nicméně Útěk do Budína je film Polívkův: je ukázkou herectví tak střídmého prostředky, a přitom
Útěk do Budína | |
režie | Miloslav Luther |
scénář | Martin Porubjak Marian Puobiš Miloslav Luther |
kamera | Vladimír Holloš |
hrají |
Boleslav Polívka |
délka | 135 minut |
žánr | drama |
Útěk do Budína - premiéry | |
kina | 16. ledna 2003 |
Polívka ční nad ostatními i nad učesaným rámcem příběhu; tichý vztah tchána ke snaše, již poživačně slabošský manžel zanedbává, dokáže při ryzí cudnosti nabít takovou oddaností a vášní, že vedle ní vyhlížejí zálety syna s lehkými děvami jako dětská hra s panenkami.
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
Kdyby se tvůrci drželi čtyřúhelníku "hříšné romance" o dívce, chlapci, její uvadající matce a jeho činorodém otci, mohl se zrodit film s ostřejšími obrysy i širší platností. Jenže ohraná karta veřejnoprávnosti, na niž koprodukční televize tvrdošíjně sázejí, je zavádí od lidských osudů k sociální fresce, kde padají poučky o dravém kapitalismu a kterou rozmělňují kostýmní figurky - Jiří Menzel coby vyžilý hrabě, Petr Nárožný jako vlídný soused, kabaretní podnikatel Miroslava Donutila.
V úporné "aktualizaci" klasiky cílené na dnešní poměry vidí spolutvůrci z Kavčích hor hlavní zásluhu projektu. Ale jeho oporou jsou naopak jedinci nad prostorem a časem, muž a žena, kteří mají tolik čistoty a síly, že dokážou žít dál. Za všech okolností, od nuly, a možná i spolu.
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |
Fotografie z filmu Útěk do Budína |