Paul Harding vystudoval angličtinu, nicméně se po skončení univerzity živil převážně jako bubeník. Absolvoval kurz tvůrčího psaní a napsal 160 stránek dlouhý (tedy spíše krátký) román Tuláci. Vydalo mu ho malé nevýdělečné nakladatelství zaměřené převážně na lékařskou literaturu. Ale knihy si povšimli porotci Pulitzerovy ceny a experimentální Tuláci o plynutí času nakonec ocenění ve své kategorii získali. Výsledek? Šest set tisíc prodaných výtisků jen ve Státech, práva prodaná do desítek jazyků, zkrátka úspěch. I nezanedbatelný finanční, nevýdělečný nakladatel jako by vyhrál v loterii.
Česky vyšli Tuláci v roce 2011, tedy rok po udělení ceny. Bilance? Prodaly se stěží dva tisíce kusů. "Je to jeden z nejlepších románů, na který si pamatuju, Hardingových knih si vážím, i kdyby se neprodalo nic," říká šéfredaktor Jindřich Jůzl a potvrzuje, že "jeho" Odeon vydá do roku 2015 další dva Hardingy. Fakt, že autor má prestižní ocenění, ještě neznamená, že to čeští čtenáři vezmou na vědomí.
Novinky, které rychle stárnou
Náš trh je malý a titulů je na něm stále víc. "Je nesmyslně zahlcený novinkami, které navíc strašně rychle stárnou," popisuje Martina Mašínová z nakladatelství Plus. Mašínová má za sebou vybudování úspěšné edice Pestrá řada, v níž právě vychází desátý titul. Jedna kniha vedle druhé patří ke zlatému fondu světové literatury, je tu Bookerem ověnčený DBC Pierre i Garyho Život před sebou, za který autor dostal prestižní Goncourtovu cenu. V našich žebříčcích nebodovala žádná z nich.
Deset milionů lidí, z toho dejme tomu sedm milionů čtenářů, přece nemůže kupovat statisícové náklady, intelektuálů schopných se prokousat náročnější knihou u nás není tolik. Ale: takové Sofi Oksanen se v pětimilionovém Finsku prodalo 350 tisíc výtisků, takže obrovským otevřeným trhem anglicky mluvících zemí to nebude. Takové číslo jako ve Finsku je u nás nemyslitelné, i Harry Potter se tu dostal "pouze" na čtvrt milionu. U nás si Očistu od Sofi Oksanen, jež roku 2010 získala Evropskou knižní cenu, koupily zhruba tři tisíce lidí.
Ocenění? Zajímají nás jen bestsellery
Jindřich Jůzl z Odeonu ovšem zdůrazňuje, že všechno kolem prodejů knih je trochu chemie. "Kniha, byť jen nominovaná na prestižní ceny, bývá tím nejlepším, co v daném roce vyšlo," potvrzuje. Jenomže naopak to neplatí - jako příklad uvádí Deborah Levy a její román Doplavat domů, který vyšel česky před pár týdny. "To je tak skvostná kniha, že na nějaké ceny v tu chvíli nemá cenu se ohlížet," dodává.
Jenomže v prodejnosti ani Deborah Levy nebodovala. Zdá se, že jediný nápis na obálce prodávané knihy, jenž přitáhne pozornost českých čtenářů, je tučný titulek Bestseller. A je docela jedno, zda je to švédská kriminálka nebo kniha opatřená nálepkou The New York Times Bestseller.
