"Když jsme točili náš první film, Amores perros, byli jsme skoro všichni debutanti, nevěděl jsem ani, kdy mám začít hrát. Poté, co jsme ho dokončili, poprosil jsem, jestli mohu dostat videokazetu, abych se pochlubil příbuzným. A deset diváků bychom tehdy považovali za úspěch," směje se.
Nicméně hned film Amores perros – Láska je kurva získal oscarovou nominaci a Motocyklové deníky, v nichž hrajete mladého Che Guevaru, dokonce Oscara vyhrály – za nejlepší píseň.
Ano, během udílení letošních Oscarů se stalo něco opravdu mimořádného, něco symbolického. Vůbec poprvé za více než sedmdesátiletou historii Americké filmové akademie totiž zvítězila písnička ve španělštině. Člověk asi musí patřit k hispánské komunitě, aby pochopil pocity, které v takových chvílích všichni prožíváme. Ale my jsme na Oscary nejeli.
Proč? Viděli jsme v přenosu z ceremoniálu tu jímavou scénku, jak nominovanou píseň z Motocyklových deníků zpíval nejprve Antonio Banderas a pak sám vítěz, bez hudby, zato za ovací všech hispánských hostů v sále.
Celé to začalo tím, že skladatel nechtěl udělit práva k vysílání své písně, protože prý ještě není dost známý. Pár dní před oscarovým večerem jsme proto měli konflikt s televizními producenty, kteří nakonec oslovili Banderase, ale i on se dlouho rozmýšlel, jestli má tu píseň vůbec zazpívat. My jsme tam ani nešli, ale díky tomu všemu jsme si alespoň uvědomili, že přikládáme Oscarům až příliš velkou důležitost. Celé to dostalo úplně jiné rozměry. I když nakonec to dopadlo tak, jak říkáte, skladatel píseň zopakoval po svém, bez doprovodu a za potlesku hispánské komunity. Jen se musel zkroutit kvůli mikrofonu, protože ten byl původně nastaven pro Prince.
Váš student Che Guevara v Motocyklových denících absolvuje cestu po Latinské Americe s přítelem, jehož skutečný předobraz Alberto Granada prý ještě žije. Mluvil jste s ním?
Ano, vedli jsme spolu několik rozhovorů ještě před natáčením. Je to nejbáječnější a nejmodernější člověk, jakého znám, říkám o něm, že je osmdesát tři let mlád. Ochotně se s námi podělil o svůj životní příběh, o příhody z cesty, o to, jaký byl Che Guevara v jeho očích, aniž by hlídal, jak s jeho informacemi naložíme. Být mu nablízku znamenalo obrovský zážitek, který se ve filmu prostě nemohl neprojevit.
