Letošní ročník tohoto festivalu rozhlasových a televizních pořadů byl dokladem toho, že Evropa se nerozšiřuje jen v oblasti politické a ekonomické, ale i kulturní. Každoročně se zejména zvyšuje počet pořadů i účastníků ze zemí východní a jihovýchodní Evropy. Částečně je tomu tak i díky loňské iniciativě redaktorky Dánského rozhlasu, která přišla s návrhem vyhlásit sbírku na podporu tvorby právě těchto zemí.
Péter Leonhard Braun, muž který stál u zrodu festivalu a je stále jeho vůdčí osobností, k tomu pro řekl: "Doba monokulturní společnosti je pryč. Musíme se učit žít společně. Musíme pochopit, že obrovská rozmanitost v Evropě je jejím skutečným bohatstvím, ne něco negativního." Tato rozličnost se projevuje i v rozdílné mentalitě východu a západu Evropy. To bylo například zřetelné v kategorii dokumentárních televizních filmů, kde porota složená z tvůrců programů a novinářů, se v hodnocení jakoby rozdělila na dvě části.
Ta východoevropská, nebo spíše slovanská, obhajovala filmy s uměleckým až metaforickým viděním problému, zatímco ta západoevropská, nebo spíše skandinávská část byla zastáncem nového směru v kinematografii, tzv. filmu - pravdy, který popisuje realitu zcela otevřeně, bez jakéhokoliv přikrašlování. Témata představená ve všech televizních a rozhlasových kategoriích jsou si podobná. Jsou to především konflikty v bývalé Jugoslávii a v Čečensku, drogy, nesnadná integrace utečenců do nové společnosti, bezdomovci nebo život v Berlíně, kdy byl ještě rozdělený.
Zdá se, že množství problémů nenechává místo pro umělecká témata a obyčejný život spokojených lidí. Nejvyšší ocenění v televizní kategorii "fikce" získal letos filmový portrét Berlína "Noční bytosti" Andrease Dresena z produkce televize ORB a za nejlepší evropskou rozhlasovou hru označila porota pořad stanice Südwestrundfunk "Daily Soap". Hned dvojí ocenění si z letošní soutěže odváží televizní film polské režisérky Izabely Cywinské "Zázrak svátku purim", který kromě Divácké ceny Willyho Brandta získal také cenu za nejlepší nízkorozpočtový film dotovanou Evropským parlamentem.
Cenu Prix Europa za lidská práva obdržel švédský dokumentární film "Muharemova cesta" režisérky Anity Jekanderové. Ta v něm zprostředkovává pocity bosenského válečného uprchlíka a někdejšího vězně v táboře, který se po osmi letech v exilu vrací do své vlasti. Tuto cenu dotovala Rada Evropy u příležitosti 50. výročí vzniku Evropské úmluvy o lidských právech. Česká republika letos žádnou cenu nezískala. Ale loňský vítěz kategorie televizních filmů Návrat idiota Saši Gedeona se stále ještě v Německu hraje.
Do zapomnění neupadl ani dokumentární film Nespatřené Miroslava Janka, který v roce 1997 získal zvláštní ocenění poroty. Jak ČTK řekla finská producentka, tento film, který s velkým porozuměním a jemným humorem zachycuje radost nevidomých dětí z fotografování, byl s velkým úspěchem uveden finskou televizí YLE. Na nedávném televizním veletrhu v Cannes ho jeden z kanadských účastníků dokonce nazval nejlepším filmem, který kdy viděl.
Účastníci dílen nebo workshopů, které se v rámci festivalu konají, poukázali na možnosti spolupráce tvůrců televizních a rozhlasových programů, a nově i internetu. A právě internet bude novu kategorií ročníku Prix Europa 2001. Na slavnostním udílení cen všichni účastníci festivalu velkým potleskem podpořili koordinátorku televizního filmu, která přijela z Jugoslávie, a přání zástupce Rady Evropy, aby se Jugoslávie stala skutečně zemí s pluralitní demokracií. Spontánní potlesk na závěrečné ceremonii patřil i přesvědčení jednoho z řečníků, že jakkoliv se svět globalizuje, kulturu globalizovat nelze.
Soutěž se koná pod patronací Evropského svazu pro vysílání (European Broadcasting Union - EBU) za podpory Rady Evropy, Evropské komise, Evropského parlamentu, Evropské kulturní nadace, Rádia svobodný Berlín, města Berlín, spolkových zemí Braniborsko a Berlín a dalších organizací.
 |
