O třináct sošek usiluje Maddenův Zamilovaný Shakespeare a nepochybně bude více než nebezpečným konkurentem Spielbergova Ryana. Berlínské publikum mělo možnost poznat, že vyprávění z alžbětinské Anglie dokonale rehabilituje romantické kostýmní komedie, jiskřivě inteligentní a přitom přitažlivé pro široké divácké vrstvy i intelektuály.
Američané tvrdí muziku letos v Berlíně vskutku vehementně.
Kromě toho, že do soutěže ještě vyslali nová díla Roberta Altmana, Stephena Frearse, Joela Schumachera, Willarda Carrola a Alana Rudolpha, dokonale na sebe soustředili pozornost i přítomností hereckých hvězd Seana Penna, Meryl Streepové, Nicka Nolteho a Bruce Willise již v první polovině festivalu. Posledně dva jmenovaní přijeli ke zde hodně diskutovanému Rudolphově snímku Snídaně šampionů. Navenek komediální dílko o zdatném prodejci aut označil Willis za "mnohem spíše tragický příběh, reflektující povrchní spotřebnost amerického života. Primitivní a televizní zábava propojená se soutěží a teleshoppingem představuje bohužel jev, který dnes hýbe Amerikou." Nick Nolte, který se dostavil i kvůli Tenké červené čáře, byl ještě razantnější: "Velká studia dnes nezajímá film jako kultura, jde pouze o dolary. Nejsmutnější je, že když potkáte mladého herce nebo architekta, stěží naleznete entuziasmus, nýbrž pouze computer v hlavě." Na opačném pólu neutuchajícího zájmu o americké velkoprodukce a ambiciózní nezávislá díla, stojí i tentokrát při Berlinale česká tvorba.
Pořadatelé odmítli Gedeonův Návrat idiota a v rámci mezinárodního fóra mladých filmů i Vávrův debut Co chytneš v žitě. Vzhledem k dosavadní úrovni soutěže to bylo rozhodnutí pochopitelné. A tak jediným českým reprezentantem se stal hodinový dokument Heleny Třeštíkové Sladké století, vítěz dokumentární soutěže loňského karlovarského festivalu, uvedený o víkendu ve videosekci nesoutěžního fóra. Účast České televize a Filmexportu na trhu s komerční prezentací několika našich novinek jsou tak slabou náplastí
Američané tvrdí muziku letos v Berlíně vskutku vehementně.
Kromě toho, že do soutěže ještě vyslali nová díla Roberta Altmana, Stephena Frearse, Joela Schumachera, Willarda Carrola a Alana Rudolpha, dokonale na sebe soustředili pozornost i přítomností hereckých hvězd Seana Penna, Meryl Streepové, Nicka Nolteho a Bruce Willise již v první polovině festivalu. Posledně dva jmenovaní přijeli ke zde hodně diskutovanému Rudolphově snímku Snídaně šampionů. Navenek komediální dílko o zdatném prodejci aut označil Willis za "mnohem spíše tragický příběh, reflektující povrchní spotřebnost amerického života. Primitivní a televizní zábava propojená se soutěží a teleshoppingem představuje bohužel jev, který dnes hýbe Amerikou." Nick Nolte, který se dostavil i kvůli Tenké červené čáře, byl ještě razantnější: "Velká studia dnes nezajímá film jako kultura, jde pouze o dolary. Nejsmutnější je, že když potkáte mladého herce nebo architekta, stěží naleznete entuziasmus, nýbrž pouze computer v hlavě." Na opačném pólu neutuchajícího zájmu o americké velkoprodukce a ambiciózní nezávislá díla, stojí i tentokrát při Berlinale česká tvorba.
Pořadatelé odmítli Gedeonův Návrat idiota a v rámci mezinárodního fóra mladých filmů i Vávrův debut Co chytneš v žitě. Vzhledem k dosavadní úrovni soutěže to bylo rozhodnutí pochopitelné. A tak jediným českým reprezentantem se stal hodinový dokument Heleny Třeštíkové Sladké století, vítěz dokumentární soutěže loňského karlovarského festivalu, uvedený o víkendu ve videosekci nesoutěžního fóra. Účast České televize a Filmexportu na trhu s komerční prezentací několika našich novinek jsou tak slabou náplastí
