Berlín tleská Francouzkám

České filmy sice v hlavním programu 52. Berlinale chybějí, nicméně na sklonku minulého týdne přesto zazněla z festivalového plátna čeština, a dokonce při promítání soutěžního díla. Italský režisér Silvio Soldini, který na sebe upozornil již lyrickou komedií Chléb a tulipány, obsadil hlavní roli v dramatickém příběhu emigranta z blíže neurčené východní země Ivanem Fraňkem, jehož objevil v Paříži. Od toho se pak odvíjel výběr dalších herců v čele s Barbarou Lukešovou, za nimiž si tvůrce dojel už do Prahy.
Jeho film nazvaný Ve větru hořím nebyl natočen v koprodukci. Příběh inspirovaný autobiografickým románem maďarské autorky Agoty Kristofové se odehrává takřka výhradně ve Švýcarsku. Přesněji řečeno v horském městečku, kde našel práci mladý muž prchající před minulostí, ale neschopný sžít se s přítomností.

Ubíjen jednotvárností práce v továrně na hodinky, žijící neustále na pokraji nouze, utíká se do fantazie a do snů o ideální lásce. Film, o němž se v Itálii mluví jako o nejlepším díle poslední doby, však poněkud méně nadchl diváky schopné posoudit mírnou topornost českých dialogů a nepříliš přesvědčené exaltovanou rozervaností ústřední postavy.

Ačkoliv děj je záměrně situován mimo čas a prostor, leckterý konkrétní odkaz na realitu situace emigrantů působí pro znalce poměrů přinejmenším dost kuriózně, ne-li komicky. Ale kdo ví, třeba se porota přikloní k hlasům těch, kteří jsou Soldiniho dílem nadšeni. Kdo chce slyšet češtinu neškolometskou a živou, musí navštívit rozsáhlou retrospektivu evropské kinematografie 60. let.

Tam najde třeba Passerovo Intimní osvětlení, Sedmikrásky Věry Chytilové, Smuteční slavnost Zdeňka Sirového a také Černého Petra Miloše Formana. Právě Formanovi, který těsně po festivalu oslaví sedmdesátiny, bude dnes zasvěcena jedna z událostí letošního ročníku - slavnostní uvedení režisérské verze jeho Amadea. Ve spolupráci s autorem předlohy Peterem Shafferem, jehož fotografie je mimochodem v katalogu vydávána za podobiznu Formanovu, a s producentem Saulem Zaentzem doplnil režisér distribuční verzi filmu o dvacet minut, jež byly v roce 1984 vypuštěny a jež dokreslují lidský a umělecký portrét génia.

S novou dvousetminutovou délkou teď Amadeus drží rekord mezi filmy programu, téměř doháněn soutěžním dílem francouzského tvůrce Bertranda Taverniera. Jeho Propustka, nekonvenční pohled na odboj za druhé světové války, trvá 170 minut, avšak i další díla soutěže vesměs přesahují dvě hodiny, což značně kontrastuje s délkami titulů retrospektivy 60. let.

Zatím nejúspěšnějším filmem soutěže se stal snímek Tavernierova krajana Francoise Ozona 8 žen. Nejenže tu tvůrce svedl před kameru čtyři generace francouzských hvězd, počínaje Danielle Darrieuxovou přes Catherine Deneuveovou a Isabelle Huppertovou až po Emmanuelle Béartovou, ale také umí klasickou detektivní hádanku osmi podezřelých vyprávět vtipně, s šarmem, ironií a navíc v muzikálovém stylu, který všechny interpretky zvládly pod jeho vedením až neuvěřitelně skvěle.

Z osmi představitelek přijely bohužel podpořit film jenom tři, byla však mezi nimi legendární Deneuevová.