Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět ještě líp - 80 %
Aleš Palán už jednou radil Bohu, jak vylepšit svět. Možná to je drzost. Ale postupem času autor přišel na další eventuality a nové rady shromáždil ve volném pokračování, doplněném půvabnými ilustracemi Evy Bartošové.
Čtyři desítky kouzelných fejetonů o tom, co nás obklopuje, čím žijeme a nad čím uvažujeme, by možná pobavily i Nejvyššího, pokud by do knihy nahlédl. A snad by i některé poslechl – například zavést do všech stupňů škol povinný předmět otužování nebo nám ubrat alespoň něco z toho místa v paměti, kde se shromažďují vzpomínky na křivdy.
Palán dokáže najít vtip všude, od sporu o hořčici (nejlepší je stejně dijonská) po hřbitov, kde ho potěší originální nápis na jednom náhrobku „Tak vidíte, že jsem nesimuloval“. A z jeho rad bychom si měli zapamatovat minimálně jednu: „Bože, děkujeme ti za dary, kterými jsi nás vybavil. To nám jde. Ještě nám prosím přibal schopnost je včas rozpoznat.“
Deník zamilovaného viruse – 80 %
Jistý mladý virus miluje lidi. Zejména jednoho francouzského člověka, kterého nakazil, a jednoho člověka belgického, jemuž ho ten francouzský předal. Ostatně lidi milují všichni virusové – rozhodně neříkat viry, upozorňuje mladík prostřednictvím Benjamina Kurase, to by pro nás bylo urážlivé, jsme přece živoucí, byť rozměrově nepatrné bytosti. Potřebují je ke své existenci, živí se jimi. A teď jsou znepokojeni.
Lidé se totiž chovají naprosto nezodpovědně, huntují planetu, vybíjejí se ve válkách, umírají při katastrofách, které způsobili. Co s námi bude, když vyhynou?, obávají se virusové. Přinejmenším bychom k tomu neměli přispět sami a místo masového požírání bychom se měli naučit lidi jen oďobávat.
A lidé by se zase měli naučit milovat sebe a se Zemí, která jim byla dána k obývání, zacházet opatrně a s úctou, rozhodne se mladý virus a začne na tom systematicky pracovat. To je poslání vtipné i varující Kurasovy knihy. Každá pandemie jednou skončí, ale virusové potřebují, aby svět trval. Lidé samozřejmě také. A ti to mají v rukou.
