Nakladatelství Naše vojsko se opírá o pětidílný komentovaný soubor, který v 90. letech připravil k vydání Goebbelsův životopisec, německý historik a novinář Ralf Georg Reuth.
První tři svazky, které zachycují období let 1924 až 1939, vyšly loni. Letos se má rozsáhlý projekt završit, postupně vyjdou zbývající dvě knihy. Poslední Goebbelsův záznam pochází z odpoledne prvního května 1945, vznikal tedy jen několik hodin předtím, než si jeho autor dobrovolně vzal život.
O "čechárně" i Baarové
"Zájem je velký, s žádnou negativní reakcí jsme se dosud nesetkali," říká Emerich Drtina z nakladatelství Naše vojsko. Goebbelsovy deníky vydává i s poznámkovým aparátem, Reuthovou předmluvou a studií o Goebbelsově víře a nenávisti k Židům.
Celkem jde o více než dva tisíce tiskových stran, a stále je nutno mluvit o výběru. V nekrácené verzi totiž čítají všechny Goebbelsovy dochované záznamy, z nichž část se našla až po roce 1989 v sovětských archivech, devětadvacet svazků.
"Je mi, jako bych se musel jít vyzpovídat. Chtěl bych napsat i to nejniternější, co mám na duši," popisoval Goebbels roku 1923 své přítelkyni Else Jankeové svou potřebu psát. Právě ona mu darovala zápisník, do něhož si od podzimu téhož roku začal pravidelně zaznamenávat své zážitky. A jelikož byl Goebbels systematik, začal zpětně. V takzvaných "vzpomínkových listech" pojednal nejprve svůj dosavadní život od narození přes první světovou válku, zaměstnání u Drážďanské banky až po první lásky.
Navzdory Goebbelsovu záměru vypsat do deníků svou "duši", jde o věcný přehled událostí, zážitků, odměřovaný v krátkých, stručných větách. Tento "suchý" styl si Goebbelsovy zápisky vesměs uchovávají i později. Kdo by čekal prudké poryvy vášně, bude asi zklamaný. Četbu místy ztěžuje i poněkud toporný překlad.
Zvýšené pozornosti se jistě dočkají pasáže o mnichovském diktátu či o Lídě Baarové. Československou otázku zmiňoval Goebbels roku 1938 často a označoval ji familiárně za "čechárnu". S odvoláním na Hitlera považoval Edvarda Beneše za "rafinovaného a prolhaného muže, který fanaticky nenávidí Němce a který vždy stál proti nám a nejraději by proti nám zmobilizoval celý svět". A český velvyslanec v Berlíně Vojtěch Mastný? "Ubohý buřt, který čeká na odvolání. To je galerie krásných českých osobností," poznamenal si v srpnu 1938 Goebbels.
Jeho láska k Lídě Baarové, pro niž chtěl dokonce opustit svou manželku Magdu, se v denících zrcadlí spíše nepřímo.
Škvorecký o Baarové a Goebbelsovi
|
Je umění dobře sepsat vlastní paměti. Nepřikrášlovat, neretušovat, najít příhodný tón a neztratit v tom sebehledání čtenáře. Například paměti Güntera Grasse Při loupání cibule, v nichž doznal členství v SS, působí vyhýbavě. Totéž se nedá říct o vzpomínkách Lídy Baarové Útěky. Ale možná jen proto, že je sepsal a v roce 1983 vydal Josef Škvorecký. Po klíčovém rozhovoru s Hitlerem, který mu aféru s herečkou zatrhl, si Goebbels posteskl: "Přijímám velmi těžká rozhodnutí. Ale jsou konečná. Hodinu se projíždím v autě. Daleko a bez cíle. Žiji skoro jako ve snu. Život je tak těžký a krutý. Kde mám začít, kde mám skončit? Ale povinnost nade vše."
V dalších záznamech píše o bezesném spánku a nemocném srdci. To však zanedlouho ovládla zcela jiná, válečná témata.
