„Mohli jsme se rozloučit důstojně, ale nevadí,“ poznamenal Nohavica poté, co odehrál tklivou Kometu s rozsvícenými mobily nad hlavami diváků a ti si jej následně vytleskali na přídavek. Trochu přetáhl vymezený čas a spustil odrhovačku o „svojí rodině“, kde se haleká jen „mamamama“ či „tatatata“ a bubeník Pavel Plánka to celé doprovázel na vozembouch.
Písničkář tak naplnil obě své vyhlášené polohy – barda i komedianta a uzavřel půldruhé hodiny dlouhé vystoupení, jak se patří.
Když před půl devátou začínal, odehrál v ustáleném silném triu, které kromě něj a Plánky tvoří ještě klavírista a akordeonista Robert Kuśmierski, luxusně zaranžované Muzeum – se zvukem lehoučkého elektrického piána a zpěvákovy baskytary.
Výčet dalších hitů jen telegraficky – Jdou po mně jdou, skvělý song Himaláje z aktuální desky Poruba, Plebs blues, Fotbal, Když mě brali za vojáka nebo Mám jizvu na rtu. Tedy jedna z nejkrásnějších Nohavicových písní, jejíž obraz „chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu“ kdysi kdosi v internetové diskusi okomentoval slovy – jsem Sparťan, ale za to bych Baníku tu výhru přál.
Nohavica na koncertech dokáže spojovat. Nejen tak, že dav pod pódiem zpívá jako jeden muž, ale i přímými výzvami k jednotě. Kromě osvědčených koncertních triků, které většina publika zažila loni na podzim v pražské O2 areně (více v recenzi Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem), mimořádně zařadil i skladbu Jeřabiny od Karla Kryla.
Uvedl ji jako „písničku kamaráda, kterého moc rádia nehrajou“. „Ti nahoře ho nikdy neměli rádi, ale on je taky ne,“ řekl Nohavica a dodal jen: „Karle, díky!“
Xindl X v novém kabátu
Skvěle se předvedla i Marie Rottrová, což nepřekvapí třeba účastníky Colours of Ostrava z minulého týdne, kde tamní rodačka patřila k jedné z perliček celého ročníku.
Také pod Ještědem se „lady soul“ představila ve skvělé formě, před kterou nelze než smeknout. Defilé hitů od Řeky lásky proud přes Z potůčku potok až po závěrečnou Lásko voníš deštěm odměnilo publikum bouřlivým potleskem a Rottrová si celý perfektně odzpívaný koncert viditelně užívala.
Nic neponechal náhodě ani Žlutý pes zkraje odpoledne. Zazněly pecky jako Modrá, Nezávislá, ale i Free Bird od Lynyrd Skynyrd, jíž se Ondřej Hejma se svou kapelou odkázal na klasiku jimi vzývaného jižanského rocku a která zakončila koncert výtečným sólem. Žlutý pes patřil ke stálicím tuzemské scény, v posledních letech jej nebylo tolik vidět, ale hraje mu to pořád stejně. Pořád stejně dobře. Občas jsou podobné neměnné jistoty potřeba.
Na hity vsadil také Miro Žbirka, který si na festivaly odskočil od dokončování další desky v londýnských studiích Abbey Road. Připustil tedy, že přešaltovat se do reality koncertních pódií, vyžadovalo trochu snahy. „Ale je fajn zpívat tu Biely kvet, a přitom vědět, že ještě nekončím,“ usmíval se po vystoupení, které zakončil beatlovskou Hey Jude.
Příjemným bodem programu byla i obrozená kapela Xindla X poté, co mu část doprovodných hudebníků včetně producenta Dalibora Cidlinského Jr. přešla nastálo do Slzy. Hraje jim to skvěle, jak ve starých peckách, tak třeba v aktuálním singlu Byznys.
