Pravda, film nepochybně není nejlepším dílem z obsáhlé filmografie pětasedmdesátiletého Altmana, z níž připomeňme alespoň Prostřihy, za něž získal v Benátkách Zlatého lva v roce 1993. Ale přinejmenším vnesl tenhle režisér na plátna kin letošního filmového festivalu závan pohody a inteligentního humoru. Jinak je tu totiž k vidění převážně pochmurný obraz lidstva.
Přežít některé záběry ambiciózního a esteticky velmi rafinovaného korejského filmu Ostrov režiséra Kim Ki-Duka se naopak bez bezděčného zakrývání očí dařilo jen otrlejším povahám, jimž nevadilo sekání živé ryby na kousky či stahování mrskající se žáby. Dvěma útlocitnějším novinářkám se udělalo tak zle, že potřebovaly lékařskou pomoc, zatímco další ukázky ducha sebezničení, prostupujícího toto rádoby metaforické dílo, už vyvolávaly v publiku spíš hysterické pochechtávání.
Jak také reagovat na počínání ústřední dvojice vyděděnců žijících v jakýchsi primitivních plovoucích chatrčích? Muž skrývající se před policií si chce přivodit smrt spolknutím háčku na ryby, ale jeho němá milá ho schová pod vodou a pak ho jako rybu vytahuje pomocí udice. Na oplátku si poté sama tentýž rybářský nástroj vrazí mezi nohy, když ji chce milý opustit. Pokud by tenhle krvavý sadomasochismus někomu byl málo, mohl se vzápětí pokochat velmi naturalisticky zvětšenými záběry zubařských zákroků včetně odplouvajících krvavých slin v italském soutěžním filmu Zuby.
Režisér Gabriele Salvatores dostal nápad ozvláštnit stokrát viděný příběh smiřování s vlastním fyzickým i psychickým já nejen odkazy do hrdinova dětství, ale hlavně jeho problémy s příliš viditelnými a zranitelnými řezáky. Krvavá lázeň pokračovala - tentokrát nesoutěžně - filmem Takešiho Kitana Bratr, názorně předvádějícím rituály příslušníků jakuzy včetně harakiri. A poněvadž se gangsterský příběh odehrává v Americe, nechybějí ani ukázky praktik tamní mafie. Přímo jako balzám na duši musel pak zapůsobit soutěžní film Raoula Ruize Syn dvou matek. Ovšem i ten chlapeček, který je nespokojen s vlastní matkou, pročež si vysní a najde jinou, má v sobě cosi ďábelského...
Ještěže z příšeří obojakosti, dvojznačnosti a z chmurného tajemství vyvedou festivalové publikum občas osobnosti jako Harrison Ford. Slavný americký herec je v Benátkách už poněkolikáté, tentokrát s Michele Pfeifferovou - svou partnerkou z filmu Roberta Zemeckise Co je za tím. Oba se projevili jako normální, navíc i vstřícní lidé. "Nepovažuju se za umělce, do téhle kategorie patří scenáristé a režiséři. Já jsem jen obyčejný dobrý řemeslník," prohlásil s nehranou skromností herec.
Nepopřel, že nedávno vysvobodil svou helikoptérou alpinistku, ani to, že zcela nedávno pohotovým zákrokem zachránil před udušením dítě ponechané ve sluncem rozpáleném autě. "To není žádné hrdinství a la Indiana Jones, to je jen obyčejná reakce každého normálního slušného člověka," tvrdí Ford. Tentokrát nicméně, snad prvně ve své dlouhé kariéře, hraje v Zemeckisově thrilleru postavu spíše zápornou.
Přežít některé záběry ambiciózního a esteticky velmi rafinovaného korejského filmu Ostrov režiséra Kim Ki-Duka se naopak bez bezděčného zakrývání očí dařilo jen otrlejším povahám, jimž nevadilo sekání živé ryby na kousky či stahování mrskající se žáby. Dvěma útlocitnějším novinářkám se udělalo tak zle, že potřebovaly lékařskou pomoc, zatímco další ukázky ducha sebezničení, prostupujícího toto rádoby metaforické dílo, už vyvolávaly v publiku spíš hysterické pochechtávání.
Jak také reagovat na počínání ústřední dvojice vyděděnců žijících v jakýchsi primitivních plovoucích chatrčích? Muž skrývající se před policií si chce přivodit smrt spolknutím háčku na ryby, ale jeho němá milá ho schová pod vodou a pak ho jako rybu vytahuje pomocí udice. Na oplátku si poté sama tentýž rybářský nástroj vrazí mezi nohy, když ji chce milý opustit. Pokud by tenhle krvavý sadomasochismus někomu byl málo, mohl se vzápětí pokochat velmi naturalisticky zvětšenými záběry zubařských zákroků včetně odplouvajících krvavých slin v italském soutěžním filmu Zuby.
Režisér Gabriele Salvatores dostal nápad ozvláštnit stokrát viděný příběh smiřování s vlastním fyzickým i psychickým já nejen odkazy do hrdinova dětství, ale hlavně jeho problémy s příliš viditelnými a zranitelnými řezáky. Krvavá lázeň pokračovala - tentokrát nesoutěžně - filmem Takešiho Kitana Bratr, názorně předvádějícím rituály příslušníků jakuzy včetně harakiri. A poněvadž se gangsterský příběh odehrává v Americe, nechybějí ani ukázky praktik tamní mafie. Přímo jako balzám na duši musel pak zapůsobit soutěžní film Raoula Ruize Syn dvou matek. Ovšem i ten chlapeček, který je nespokojen s vlastní matkou, pročež si vysní a najde jinou, má v sobě cosi ďábelského...
Ještěže z příšeří obojakosti, dvojznačnosti a z chmurného tajemství vyvedou festivalové publikum občas osobnosti jako Harrison Ford. Slavný americký herec je v Benátkách už poněkolikáté, tentokrát s Michele Pfeifferovou - svou partnerkou z filmu Roberta Zemeckise Co je za tím. Oba se projevili jako normální, navíc i vstřícní lidé. "Nepovažuju se za umělce, do téhle kategorie patří scenáristé a režiséři. Já jsem jen obyčejný dobrý řemeslník," prohlásil s nehranou skromností herec.
Nepopřel, že nedávno vysvobodil svou helikoptérou alpinistku, ani to, že zcela nedávno pohotovým zákrokem zachránil před udušením dítě ponechané ve sluncem rozpáleném autě. "To není žádné hrdinství a la Indiana Jones, to je jen obyčejná reakce každého normálního slušného člověka," tvrdí Ford. Tentokrát nicméně, snad prvně ve své dlouhé kariéře, hraje v Zemeckisově thrilleru postavu spíše zápornou.
 Francouzský režisér Claude Chabrol, který je členem poroty dlouhometrážních filmů, žertuje při tiskové konferenci 3. září na 57. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. |
 Michelle Pfeiferová a Harrison Ford |
 Harrison Ford |
 Michelle Pfeiferová a Harrison Ford |
 Americký režisér a producent Robert Altman na filmovém festivalu v Benátkách, kde vystoupil 1. září s varováním před zvolením George Bushe ml. za amerického prezidenta. |
