Vedle domácích Italů zde vystavují Američané, Australané, Kanaďané, Francouzi, Finové, Němci, Nizozemci, Švédové.
A vzhledem k dobrému jménu českého skla jsou přirozeně k vidění také díla umělců z České republiky: Mariána Karla, Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, Aleny Matějkové, Reného Roubíčka, Miluše Roubíčkové, Gizely Šabókové, Lady Semecké, Františka Víznera a Dany Zámečníkové.
Mistři Benátčané
Palác Franchetti je jednou z četných půvabných benátských budov. Postaven byl v patnáctém století, ale pak byl několikrát přestavován. Jeho současnou neogotickou podobu mu dal v devatenáctém století architekt Camille Boito. Stojí u Canale Grande, v těsné blízkosti Ponte dell'Accademia.
V roce 1999 zakoupila palác jedna z nejvýznamnějších benátských kulturních institucí, jejímž posláním je šířit a prohlubovat znalosti vědecké, umělecké a literární - Istituto Veneto di Scienze, Lettere ed Arti.
Ta pověřila dva známé italské architekty, aby budovu zcela zrekonstruovali a zmodernizovali. Práce skončily loni v létě a první velkou akcí pro veřejnost je právě současná výstava skla.
Organizátorkou expozice nazvané "Vetri. Nel mondo. Oggi" (Světové sklo dnes) je jedna z největších světových znalkyň sklářského umění, profesorka Rosa Barovier Mentastiová.
"Sklo je s dějinami Benátek úzce spojeno, a je tedy samozřejmé, že první velká výstava je věnována právě jemu. Po úpadku arabského a byzantského sklářství byly Benátky od třináctého století po dlouhou dobu skutečným evropským centrem tohoto umění," připomíná Mentastiová a dodává, že od patnáctého do poloviny sedmnáctého století založili benátští skláři řadu sklářských dílen od Skandinávie po Španělsko.
A přišli Češi...
První problémy způsobili Benátčanům Angličané se svým olověným sklem. "Ale pak jste především přišli vy, naši konkurenti a rivalové," říká s úsměvem profesorka Mentastiová. "Český křišťál ovládl evropský trh a v osmnáctém století byly Benátky doslova zaplaveny dovozem z Čech."
Benátské sklo, vyráběné především na ostrově Murano, se ocitlo v krizi, ze které se dostalo až v období secese. A benátští mistři se jezdili učit do zahraničí.
Po druhé světové válce se prosadilo sklo figurativní, umělecké, a právě to je základem nynější výstavy. Počínaje padesátými léty minulého století, ale hlavně od sedmdesátých let se prosadilo "studio glass", to jest hnutí, která chápe sklo jako výrazový umělecký prostředek.
Přináší sochy, instalace, skleněné stěny, které jsou výsledkem originálních snah každého skláře.
"Výstava je vynikající příležitostí ke srovnání moderních uměleckých technik zpracování a užití skla. Doufám, že bude pro mladé generace zdrojem inspirace k dalšímu vývoji," dodává profesorka Mentastiová.
Výstavu aranžoval známý divadelní režisér a scénograf Pier Luigi Pizzi, jehož proslavily například velké expozice "Královsky prostřené stoly na francouzském dvoře ve Versailles" a "Umění na dvoře Medicejských" ve Florencii. Vedle paláce Franchetti stojí historické sídlo Akademie, palác Loredan.
Do něj je umístěna druhá část výstavy - sklo používané k průmyslovým a stavebním účelům. Zde jsou zastoupeni největší giganti světového průmyslu od Spojených států po Finsko, Británii či Japonsko.
Výstava skla potrvá do 3. dubna. Ve všední den je otevřena od 14 do 19 hodin, v sobotu a ve svátek od 11 do 19 hodin. Vstupné není na benátské poměry ani příliš vysoké - zlevněné činí pět eur, plné sedm eur.
