Judi Denchová představila na festivalu drama Philomena, kde hraje hlavní roli

Judi Denchová představila na festivalu drama Philomena, kde hraje hlavní roli (1. září 2013). | foto: Profimedia.cz

Benátky tleskaly Denchové. Film Philomena přinesl naději do chmurných dob

  • 0
Nejstarší filmový festival na světě vstupuje do druhé půlky 70. ročníku. Porota, již vede Bernardo Bertolucci, sleduje pochmurné obrazy reality. Až na výjimky.

První půle festivalu v Benátkách napověděla jedno téma spojující různé snímky soutěže. Je jím osamělost člověka, ať si ji sám zvolil, nebo mu byla vnucena okolnostmi.

Není to náhoda

Mladá Robyn z australského díla Tracks se rozhodne pro cestu napříč nekonečnou pouští, aby unikla zmatku městské civilizace. Rozumí si lépe se psem i velbloudy, jež sama vycvičila, než s fotografem, který její cestu finančně zajistil.

Rozporuplný Joe ve stejnojmenném filmu Davida Gordona Greena, majitel dalšího milovaného a oddaného psa, zápasí s minulostí prchlivce, za niž musel do vězení a zůstal odkázán na prostitutky.

Sicilanka Rosa z prvotiny Emmy Dante nazvané Via Castellana Bandiera je ve svém autě zajatkyní vlastní neústupnosti, když se v úzké uličce potká s protijedoucím vozem, jehož stejně paličatá řidička odmítá couvat.

Ústřední a v podstatě jediná postava filmu Jamese Franca Dítě boží začne zabíjet, protože neumí touhu po společenství druhých uskutečnit jinak než násilím.
Ač navenek působí idylicky, i rodina ve filmu Philipa Gröninga Policistova žena ve skutečnosti skrývá před světem tajemství domácího násilí. Obdobné téma má řecká Miss Violence, kde ctihodný představitel střední třídy rovněž své blízké fyzicky i psychicky trýzní, ale navíc dcery prodává svým sexuchtivým vrstevníkům.

Zdá se, že z filmů zmizely projevy opravdového citu a sounáležitosti, a není pochyb, že nejde o náhodný jev. Dokonce i tři ekologičtí aktivisté z filmu Night Moves, jejž natočila Kelly Reichardtová, prosazují svorně scestnou myšlenku boje za záchranu přírody, v kritické chvíli po činu se však octne každý sám se svými úzkostmi a pochybnostmi.

Ještě že dílo Stephena Frearse Philomena vneslo do chmurného obrazu reality trochu naděje a víry v lidství díky prosté hrdince a její křesťanské schopnosti odpouštět i těm, kdo ji připravili o její dítě.

Philomena je také prvním filmem, kterému se bezvýhradně tleskalo, a nejen za bezchybné herecké výkony Judi Denchové a Stevea Coogana či za skvělý scénář, který dojímá i rozesmává. Navíc čerpá ze skutečnosti, podobně jako příběh Robyn, jejíž představitelka Mia Wasikowská se své hrdince nejen podobá, nýbrž ve filmu projevuje také její sílu a houževnatost.

Dvě ženy vs. dva muži

Z dosavadní soutěže jsou to právě filmy Philomena a Tracks, které mají největší šanci oslovit vedle kritiků i širší publikum v kinech.

Což však neznamená, že porota nevyjde vstříc spíše oběma americkým titulům natočeným podle literárních předloh, přičemž Joe představuje v hlavní roli Nicolase Cage a režírující herec Franco objevil pro svého antihrdinu talentovaného Scotta Haze. Oba filmy, Joe i Dítě boží, překládají neutěšený obraz amerického venkova, krásné krajiny zabydlené odpudivými lidmi, nicméně stále jsou pochopitelnější než nablýskané prostředí pornohereček ve filmu Kaňony.

Naštěstí se hrál mimo soutěž a zřejmě jen díky tomu, že jeho kdysi uznávaný tvůrce Paul Schrader předsedá v Benátkách porotě druhé soutěže Horizonty.