Vaše příběhy jsou plné sarkasmu. Je to i váš přístup k životu, styl humoru?
Jsem Angličan, takže samozřejmě. Sarkastický humor mám v genech. Moje matka vždycky říkala, že neví, co to je sarkasmus. Tajně ji ale podezříváme, že když to říkala, byla sarkastická.
Na svém blogu zmiňujete, že vám při psaní samy postavy napovídají, jak máte pokračovat.
Je to tak. Celé moje psaní spočívá v tom, že jsem v neustálém konfliktu se svými hrdiny. Je to boj.
Začínal jste jako scenárista. V čem byla práce pro televizi jiná?
Práce pro televizi je na rozdíl od psaní knih kolektivní proces. Nejste autorem svého díla jako v případě literatury. Scénáře totiž procházejí rukama mnoha tvůrců a často se na základě jejich nápadů upravují. Na druhou stranu pak slíznete smetanu i za práci jiných. Mám ale rád obojí.
Dokážete si představit, že byste s někým napsal knihu, jako jste psal scénáře?
Ne, psaní je pro mě náročná záležitost a představa, že je u toho někdo další, je trochu divná.
Jak vypadá váš běžný den, když píšete novou knihu?
Vstávám velmi brzo ráno, ale stejně až do dopoledne prokrastinuji. Pak už jen zírám do počítače a čas od času něco napíšu. A tak to vypadá až do chvíle, než jdu do postele.
Mezi čtenáři je dnes populární literární turismus. Jezdí se kvůli vašim knihám do Londýna?
To se tak asi nedá brát. Londýn je jedna z největších turistických atrakcí na světě. Ale vím, že jsou takoví nadšenci, kteří si ty lokace opravdu procházejí. Úplné terno to ale asi nebude.
Bude se podle Řek Londýna natáčet seriál nebo film?
V plánu je televizní série, jenže z vlastní zkušenosti vím, že v tom byznysu je všechno velmi zdlouhavé a jeden nikdy neví. Jsem rád, že se dokážu uživit svým psaním. Kvůli tomu pak na takovéto věci nemusím tlačit.
