Už od dvanáct let starého debutu Mellow Gold je Beck pořád stejný - a přitom pokaždé jiný. Zdánlivý paradox je snadno vysvětlitelný: Beck je jako mixér, do kterého naházíte cokoliv vás napadne a uvedete ho do chodu. Záleží jen na poměru ingrediencí a době mixování.
Beck je na jedné straně - v kontextu popové scény - jedním ze symbolů hudebního pokroku, na straně druhé zřetelně miluje nejen klasické žánry, ale také staré způsoby nahrávání.
Právě "starý sound" je tím, co posluchače na The Information doslova praští do uší hned napoprvé. Zejména baskytara zní jak ze singlů z poloviny šedesátých let, kdy se ještě hrávalo na lubové nástroje s kulatým a jakoby dutým zvukem.
Beck je sice dokonalým objektem pro hudební fajnšmekry, avšak osvojil si zlaté pravidlo, že píseň je hotová nikoli ve chvíli, kdy už není co přidat, nýbrž co smazat. Stavba jeho skladeb a jejich aranžmá mají společnou čistotu a přehlednost, což samozřejmě nikterak nevylučuje překvapení.
V Beckově pomyslném mixéru se tentokrát octly kapely z poloviny šedesátých let typu Kinks, pinkfloydovské psychedelické krajiny, divné - dnes spíš legrační - zvuky diska a funky sedmé dekády, filmová muzika, hiphopové rytmy a leccos dalšího.
Celkový dojem ze sice cíleně lo-fi, avšak velmi sofistikovaného produktu, ještě podporuje přiložené DVD, obsahující videoklipy ke všem skladbám. Ty často působí, jako by byly někde na mejdanu natáčeny jen na příruční digitální kamerku (ne-li rovnou na mobilní telefon), jako celek však tvoří pozoruhodnou kolekci osobitého videoartu.
Beck je nejen bohem všestranně nadaný umělec, ale také veselý chlapík, který bere hudbu jako hračku, se kterou je možné zacházet jakkoli. Zcela zjevně ale odmítá sám sebe pasovat do role alternativní ikony. Že ho tak - a vlastně právem - vidí jiní, není jeho problém.
BECK - The Information
Interscope/Universal, délka CD 65:18
Nej skladby: Elevator Music, Nausea, We Dance Alone
Hodnocení iDNES: 90%
