Lucernu, Mekku českých rockerů starší generace, zaplnili převážně pamětníci "zlatých časů" klasického českého bigbítu, tedy paradoxně doby, v níž byly tomuto svobodomyslnému žánru házeny klacky pod nohy v podobě nejrůznějších zákazů, cenzurních zásahů, nebo jen zdánlivě banálních omezování stran image hudebníků.
Jeden z těch, kteří ve své nekompromisnosti ohledně délky vlasů zašli tak daleko, že se podle dobových legend raději vzdali koncertního vystupování (aby se nemuseli ostříhat), vstoupil do Beatové síně slávy toho večera jako první, v kategorii Osobnost: jedenašedesátiletý skladatel, kytarista a občasný zpěvák Ota Petřina.
Spolustrůjce prvních úspěchů Petry Janů či Luboše Pospíšila a dlouholetý parťák Václava Neckáře v jeho rockovějších projektech (např. Planetárium) si jako hosty na pódium pozval právě tyto jmenované, aby zazpívali několik známých písní z jeho dílny.
Jen dvou věcí je škoda: že Luboš Pospíšil vystoupil jen se svým spoluhráčem, kytaristou Bohumilem Zatloukalem a nikoli přímo s Petřinou, a že Petřina sám nezahrál alespoň ochutnávku ze svých dvou zajímavých sólových alb (recenze reedice zde). A prostor, který byl věnován zpěvákovi Jiřímu Růžkovi, se kterým se Petřina v 90. letech sešel v kapele Veteráni studené války, byl zbytečně předimenzovaný.
V kategorii Osobnost in memoriam byl do Beatové síně slávy uveden kytarista František Kotva, proslulý zejména členstvím ve skupině Žlutý pes, která také poté, co byla cena předána kytaristovým dvěma dcerám, k jeho poctě zahrála vydařený koncertní blok.
Dnešní Žlutý pes má největší hráčskou oporu zejména v navrátivším se kytaristovi Janu Martinkovi, který dodává kapele velký bluesový feeling, který jí v některých obdobích značně scházel.
Finále večera patřilo skupině Etc..., kterou má každý český rockový fanoušek spojenu především se zpěvákem Vladimírem Mišíkem. ten už ale jako sólista členem Beatové síně slávy je několik let a jeho kapela se nyní dočkala téhož postu v kategorii Skupina.
Blok Etc... byl pojat jako defilé dnešních i minulých členů a spolupracovníků kapely, počínaje mládím, které ztělesnil vynikající zpěvák Pavel Bohatý, který zazpíval na úvod tři ze starších Mišíkových písní, přes vokální bloky Jaroslava Olina Nejezchleby či Stanislava Kubeše, až po blok písní v sestavě, která je pro Etc... samozřejmě nejtypičtější, tedy s Vladimírem Mišíkem u mikrofonu.
Při samotném vstupu kapely do Beatové síně slávy na pódium Lucerny pak přišla i řada dalších bývalých členů, z nichž pamětníky asi nejvíce potěšil příchod Františka Francla, legendárního kytaristy, který již léta jako aktivní hudebník nepůsobí a hudebního života se nezúčastňuje.
