Beatles: Ameriko, poslouchej!

Je to už čtyřicet let, ale spousta Američanů si ten večer pamatuje stejně jako den, kdy byl zastřelen Kennedy nebo kdy člověk vstoupil na Měsíc. Beatles, nejslavnější kapela všech dob, poprvé vystoupili v americké televizi a okamžitě usedli na trůn vyhrazený králi světového showbyznysu.Včera i dnes obléhaly divadlo hordy novinářů a fotografů z celé země.

Všichni se shodují, že rozruch, jaký způsobili Beatles, New York ještě nezažil. Dámy a pánové... THE BEATLES!"Jééééééééé!Publikum exploduje, dívky ječí a vyskakují ze sedadel. Atmosféra je vybičovaná, jak je to jen možné."One two three four...

"Paul McCartney odpočítává takt, podupává levou nohou a pak spustí. "Close your eyes and I'll kiss you..." V sále studia CBS Television na rohu Broadwaye a Západní 53. ulice v srdci Manhattanu zní All My Lo-ving, jeden z památných hitů Beatles.Je neděle 9. února 1964, osm hodin večer - a u televizorů sedí 73 milionů Ame-ričanů.

Sledují Show Eda Sullivana, legendární pořad, který je i dnes, po čtyřiceti letech, považován za nejdůležitější událost v historii pop-music a vůbec celého show-byznysu.Šedesátá léta se rozeběhla naplno.Ten večer začali Beatles plnit úkol, který je přitahoval a dráždil: dobýt Ameriku.

Amerika jako polibek smrti

Nejlepší v Liverpoolu? První v Anglii? Zbláznit Evropu?To všechno už Beatles dokázali. Tak co ještě?To je přece jasné: Amerika. Taje teď nejdůležitější. Vždyť Spojené státy, to je kolébka rokenrolu, domov Elvise Presleyho, a také první země světa, pokud mluvímeo pop-music, filmu, televizi...

Kdo se prosadí tam, prosadí se pak už všude.Rok 1963 byl v Británii rokem Beatles. Během několika měsíců se jim podařilo přivést do varu celou zemi - včetně královské rodiny. Po jednom vystoupení, které v televizi viděly miliony Britů, to list Daily Mir-ror shrnul jediným výstižným titulkem:BEATLEMANIE!

Jenže ještě na konci toho nádherného roku 1963 Amerika o Beatles vůbec nevěděla. Prostě je neznala. A Beatles se tam, po pravdě řečeno, zatím nijak nehrnuli. Proč taky? Každý anglický umělec, i ta největší hvězda, totiž za mořem vyhořel.

Snad jediný, kdo opravdu uspěl, byl herec Charlie Chaplin. A to bylo před padesáti lety..."Připadalo nám to jako polibek smrti, jet do Ameriky, a vlastně místo nahoru spadnout někam dolů.

To jsme nechtěli," vzpomínal Paul McCartney v pořadu Antologie, který vznikl v devadesátých letech. "Řekli jsme si, že nepojedeme, dokud nebudeme mít desku na prvním místě amerického žebříčku."Ano, to byl nejbližší cíl: nahrát hit, který by dokořán rozrazil dveře do Ameriky.

Objednávejte letenky!

Na podzim třiašedesátého roku se Lennon a McCartney scházeli v Londýně v suterénu domku, který patřil rodičům Jane As-herové, dívky, se kterou Paul tehdy chodil. Přestože oba fenomenální skladatelé později tvořili raději samostatně, v této době je ještě bylo možné často zastihnout, jaksedí u piana a skládají společně.

5 hitů, které zbláznily Ameriku

All My Loving
zpívá: Paul

Till There Was You
autor: Meredith Willson zpívá: Paul

She Loves You
zpívají: John a Paul

I Saw Her Standing There
zpívá: Paul

I Want To Hold Your Hand
zpívají: John a Paul

Rozuměli si, navíc je popoháněla vzájemná rivalita.Tak se zrodila píseň I Want To Hold Your Hand. Celkově pátý singl Beatles -a první, který konečně zasáhl Ameriku.

"Během těch dvou a půl minuty by své budoucí americké publikum mohli víc převálcovat snad už jen výbuchem studia," napsal o skladbě hudební publicista lan MacDonald v knize Revoluce v hlavě.

"Teď zaútočíme na Ameriku," prohlásil sebevědomě manažer skupiny Brian Epstein. Ještě než deska v listopadu 1963 vyšla, v Británii si ji předběžně objednalo přes milion lidí. Tak obrovský zájem už nemohli ignorovat ani v zámoří.

V prosinci vyšla i tam a převrátila celý gramofonový průmysl.Američané dosud Beatles neviděli, ale už je přijali a začali se na ně těšit. Nepochybně k tomu přispěla i atmosféra ve Spojených státech. Krátce předtím byl zavražděn prezident John Ken-nedy a celá země, jakoby ohromena, se jen těžko vzpamatovávala.

Byli to právě Beatles, kdo probral Američany z jejich truchlivé nálady.Prvního února 1964 se I Want To Hold Your Hand dostala na první místo americké hitparády a udržela se tam sedm týdnů. Do března obsadili Beatles s dalšími písněmi prvních pět míst.

Zazpíváte něco? Ne!

"Na shledanou, Británie. Ahoj, New Yorku... JE! JE! USA!" Tímto titulkem se Daily Mirror loučil s Beatles, když 7. února 1964 odlétali z londýnského Heathrow.New York už byl nedočkavý.

Jedna zdejší rozhlasová stanice hlásila: ,Je 6 hodin 30 minut beatlovského času. Letadlo je nyní nad Atlantikem. Teplota je 32 beatle-stupňů." A každou hodinu informovala, jak daleko v tuto chvíli Beatles jsou.

Zato v letadle společnosti PanAm, číslo letu 101, byla stísněná atmosféra. Nervozita, strach. Nebylo by lepší zůstat doma?"Amerika má všechno," stěžoval si Paul McCartney, který na chvíli ztratil svoji obvyklou suverenitu.

"Copak jim můžeme nabídnout něco, co ještě nemají?"Je půl druhé odpoledne, letadlo přistává na letišti JFK v New Yorku. Otevírají se dvířka a Beatles, nejistí a rozpačití, vystupují.

Nejprve John Lennon a George Harrison, za nimi Paul McCartney a Ringo Starr.Z dnešního pohledu nevypadají jako rockoví muzikanti, kteří jsou schopni vyvolat takové třeštění. Bílá košile, kravata, sako, kabát... na mou věru, jen je posadit do banky.

Pouze John si dopřává svoji li-bůstku, čepici s kšiltem.O. K. Tak jdeme na to.Rozhlédnou se po ploše i ochozech a ohromeně strnou. Tisíce lidí, řev a transparenty s nápisy Milujeme Beatles.

Zmatek. Policie.A hned je bez pasové kontroly vedou na chaotickou tiskovou konferenci. Beatles při ní stojí, zleva Paul, Ringo, George a John. Jsou uvolnění, smějí se a vtipkují.

George kouří."Ticho, prosím, ticho! Rád bych položil otázku!" překřikují se novináři."Zazpíváte něco?""Ne!" odpovídají najednou všichni čtyři.Sál vybuchne smíchem.

"A proč ne?""Nejdřív dejte peníze," odpoví už sám John.A zase se všichni smějí. Je jasné, že Beatles vyhráli, a to ještě nevzali do ruky kytary. Jejich typický humor prorazil.Mnoho lidí z okruhu kapely považovalo tyto minuty za rozhodující.

Třeba manažer Brian Epstein: "Zvrat v jejich kariéře a v tom, co následovalo, se datuje od přistání na letišti JFK. Tak nadšené přivítání snad nemělo obdoby.

"Následoval divoký odjezd do hotelu Plaza u Central Parku. Dívky zběsile buší do obrovského cadillaku, který střeží policisté na koních. Druhý den se psalo, že silnici lemovalo na čtvrt milionu lidí.Vedení hotelu je vyděšeno, tak bouřlivé scény dosud nezažilo. Pošta doručila 37 velkých balíků, plných dopisů pro vzácné hosty.

Dívali se i zločinci

Nyní je tedy čeká nejoblíbenější americký zábavný pořad, show, kterou od roku 1948 uvádí Ed Sullivan. Tento protřelý veterán televizní zábavy už měl před kamerami kdekoho včetně Elvise Presleyho.

Ale i on se teď bál. Nebude to ostuda?Postupně, jak přibývalo žádostí o vstupenky, se uklidňoval. Beatles chtělo vidět na vlastní oči padesát tisíc lidí. Kapacita sálu byla 728 míst...

A pak to vypuklo: "Dámy a pánové... The Beatles!"Za nepřetržitého řevu publika Beatles zahráli pět hitů.Všichni stejně oblečení, nijak výstředně, naopak velice pečlivě, s bílou košilí a kravatou, na tom si dávali v té době záležet.

Nezapomněli se způsobně uklonit. Ale jinak to bylo výbušné vystoupení, klasický koncert Beatles té doby.Kdo seděl v publiku, viděl je takto: vlevo u mikrofonu Paul s basovou kytarou, vpravo u mikrofonu John s doprovodnou kytarou.

A mezi nimi George se sólovou kytarou, který občas, když měl připojit svůj hlas, přistupoval k Paulovi nebo Joh-novi. Ringo seděl na vyvýšeném místě za nimi, zuřivě tloukl do bubnů a pohazoval hlavou, aby mu efektně poletovaly vlasy.

Na to si ostatně potrpěli všichni: když Paul a George ve skladbě She Loves You ve zvlášť vypjaté pasáži třásli hlavami, dívky málem zbořily sál. Ještě dnes, když se podíváte na záznam koncertu, cítíte tu atmosféru.

"Sorry, děvčata, už je ženatý," naskočil na obrazovce titulek, když kamera poprvé zblízka zabrala Lennona.U televize po celé zemi, v domácnostech, barech a hospodách, sedělo 73 milionů lidí. To bylo rekordní číslo."Později se říkalo, že skoro nikdo nevolal na policii.

Těch deset minut se dívali na televizí asi i zločinci," připomněl po letech George Harrison. Skutečně, zločinnost v amerických městech po-klesla jako nikdy předtím, sehnat na ulici taxi nebo chytnout autobus bylo nemožné.

Hodně lidí v Americe na tenhle večer dlouho vzpomínalo. Vezměme si třeba úryvek z knihy o Johnu Lennonovi, která u nás načerno vyšla v osmdesátých letech:"Vystoupení Beatles jsme očekávali s rozechvěním. Pro mne a mé přátele to bylo pomalu jako čekání na nějaký obřad. Toho, co přišlo, se však nikdo nenadal -prostě proto, že v americké televizi nikdy nic takového nebylo. Beatles zpívali s takovou energií, s takovou jistotou, jak jsme to ještě neviděli. Byli legračně arogantní a odzbrojující. Dokonce si dovolili několik skandálních žertíků i na účet samotnéhopana Sullivana. Ale oni vlastně žertovali s každým a o každém, byly to vtípky na účet všech milionů diváků, mladých i starých, mužů i žen - a Amerika je milovala s každou minutou víc a víc. Druhý den už to vřelo. Viděl jsi je? Ty mají vlasy, co? A jak byli oblečený! Kterýho máš nejradši? Já normálně umíral smíchy, když něco řekli..."

Vítejte doma, chlapci

Pak to šlo ráz na ráz. Odjezd vlakem do Washingtonu k vyprodanému koncertu v sále Coliseum. Návrat do New Yorku ke dvěma koncertům v proslavené Carne-gie Halí.

Odlet na Floridu, odpočinek a koupání v moři a na závěr v Miami druhé vystoupení v Ed Sullivan Show. Sullivan už je vítal jako staré známé: "Znovu, jako před týdnem v New Yorku, kdy hráli pro největší publikum v dějinách televize, je očekává rekordní počet diváků. Dámy a pánové, přicházejí nejsympatičtější kluci, jaké jsme tady kdy měli. Tady jsou!"

Když přistáli v Miami Beach na International Airport, hysterie vrcholila. Běsnící fanoušci prolomili řady policistů a bariéry, rozbili okna a vyvrátili dveře. Byli zranění, vznikly škody, ale to vše ještě víc rozpálilo touhu vidět Beatles.

Ti byli pořád ve formě. Třeba ve Washingtonu při vystupování z vlaku prohlásil Ringo: "New York je skvělý!" Pardon, tohle je Washington. "Aha, tak Washington. Je to na mě moc rychlý."

Beatles se s Amerikou loučili jako vítězové.Když jejich letadlo přistálo 22. února opět v Londýně, vypadalo to asi tak, jako když se naši hokejisté vraceli z Nagana jako olympijští vítězové.

Tisíce jásajících fanoušků a transparenty Vítejte doma, chlapci.Co se vám v Americe nejvíc líbilo? ptali se novináři. "Miami a slunce. To jsem neznal, " odpověděl Ringo. V Liverpoolu nesvítí? "Tam už ho zhasli."

Humor, který okouzlil Ameriku


Proč se George nesměje jako ostatní?
George:
Bolí mě z toho rty.

Čím byste vysvětlili svůj úspěch?
John:
Máme dobrého tiskového mluvčího.

Kdy zkoušíte?
John: Nezkoušíme.
Paul: Ale samozřejmě, že zkoušíme.
John: Paul zkouší, my ne.

Co říkáte Beethovenovi?
Ringo:
Líbí se mi, hlavně jeho verše.

Chcete si něco odvézt domů?
Paul: Ano, Rockefellerovo centrum.

Jak se vám líbí přivítání?
Ringo:
Tak tohle je Amerika. Zdá se, že jsou všichni smyslů zbavení.

Hádáte se mezi sebou?
John:
Jenom po ránu.

Co děláte, když jste mezi svými vystoupeními zavřeni ve svých šatnách?
George:
Bruslíme.

Proč právě vy z kapely dostáváte nejvíc dopisů?
Ringo:
Co já vím, asi že mi píše víc lidí.

The Beatles.

Beatles pijí čaj

Ve vězení?

Nejlepší desku všech dob natočila skupina The Beatles. Na snímku zleva Ringo Starr, George Harrison, John Lennon a Paul McCartney.

Členové skupiny Beatles v roce 1964

Členové legendární skupiny The Beatles.

Členové skupiny Beatles po příletu do San Franciska 18. srpna 1964.

Beatles na vrcholu slávy v roce 1965. Nahoře zleva Paul McCartney a Ringo Starr, pod nimi George Harrison a John Lennon.

Beatles: zleva George Harrison, Paul McCartney, Ringo Starr a John Lennon.