Autorský film Josefa Farese nezkoumá sociální či rasové problémy přistěhovalců. Ve všedním toku všedních dní zachycuje soužití tak nenucené a přirozené, že etnický původ postav divák záhy přestane vnímat. Jsou to postavy na způsob Samotářů, podobají se jim jak nadsázkou, tak dychtivostí i zranitelností.
Civilní náladou, "živočichopisem" moderního města i volbou nehrdinských hrdinů spadá Honem! Honem! do společenství nezávislého evropského filmu; dokonce k jeho nejlepším ukázkám, třebaže puntičkáři může vadit kulhající rytmus vyprávění či sklon k pohádkově růžovým koncům. Ale podmanivost tohoto díla není v rafinovaných filmařských kouscích: vyvěrá z radosti, s níž je mladý Libanonec žijící ve Švédsku natočil a kterou rozdávají i jeho příbuzní. Rodina Faresových totiž kraluje hereckým titulkům.
Vtipný animovaný předfilm Pavla Koutského, hříčka o marném snu Pygmalion, má velmi slušnou společnost.
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
Fotografie z filmu Honem! Honem! |
Fotografie z filmu Honem! Honem! |
Fotografie z filmu Honem! Honem! |
Fotografie z filmu Honem! Honem! |
Fotografie z filmu Honem! Honem! |
Fotografie z filmu Honem! Honem! |